iNKa - iNspiration by Katenýsek

16 LET S BSP V PATÁCH

Psal se rok 2000. Naši byli mladí, blázniví, plní ideálů. A já dospěla do věku, kdy usoudili, že už nejsem malá holka a že můžu převzít zodpovědnost za zvíře, které vyžaduje daleko více péče než dosavadní míca Mourek. Po těch letech, kdy jsem psala Ježíškovi – Můj milý Ježíšku, nechci nic jiného než pejska, po tolika prolitých slzách, kdy jsem ho pod tím stromečkem nenašla, jsem se dočkala. Ještě teď s úsměvem vzpomínáme na to, jak jsme nakoupili několik encyklopedií, abychom měli na výběr z co největšího počtu plemen a měli pro porovnání informace z více zdrojů. V našem okolí se do té doby nejčastěji vyskytovali jezevčíci, zlatí retrívři a labradoři, takže když jsme otevřeli první knížku, tak jsme se nestačili divit, co plemen vlastně existuje. Samotný výběr toho správného hafana byl vážně zdlouhavý. Jediné, co jsme věděli s jistotou bylo to, že jelikož jsme v rodině všichni macíci, tak chceme pejska většího vzrůstu. Ale jestli chlupatýho, krátkosrstýho, tradičního nebo netradičního, na tom jsme se nemohli shodnout. Pak jsme v jednom hobbymarketu koupili osudovou encyklopedii. V ní byly u jednotlivých plemen značky, podle kterých se dalo rychle určit jestli je daný pejsek vhodný pro rodinu s dětmi, do domu se zahradou apod. Jak jsme jí listovali stránku za stránkou, tak na nás najednou vykoukla fotka s takovým roztomilým tříbarevným čumáčkem. Název plemene hlásal Bernský salašnický pes a na obrázku byl velký chundelatý hafík. Do karet mu navíc hrálo i to, že je vhodný k nemocným lidem. Děda měl v té době Alzheimra, takže jsme potřebovali nějakého pejska s klidnou a mírumilovnou povahou, aby na něj byl hodný a zvládl jeho rozmary. 

Volba tedy byla jasná a zbývalo už jen sehnat nějaké pěkné štěňátko. V lednu 2001 se pak kousek od nás narodil Eddy z Bernských lesů, našel si cestu do našeho domova, našich srdcí a započal tak naši posedlost BSP, která trvá do dnešních dnů. 

Jaké to je, žít s berňáčkem v dobrém i zlém, se dočtete v dalších článcích.