SPÁČŮV HRAD

BARBARA ERSKIN

V ORIGINÁLE: Sleeper´s Castle

PŘEKLAD: Eva Křístková

VYDAVATELSTVÍ: Nakladatelství BRÁNA, a. s.

ROK VYDÁNÍ: 2017

POČET STRAN: 464

ANOTACE:

Děj nového, již čtrnáctého románu oblíbené britské autorky se opět odehrává ve dvou časových rovinách: v současnosti a v neklidném 15. století. Hlavními hrdinkami jsou dvě mladé ženy z těchto rozdílných období – Andy a Catrin.

V roce 1400 se na velšských hranicích schyluje k válce. Catrinin otec je věštec a hraje nebezpečnou hru v centru nelítostného boje velšských vzbouřenců s anglickým vojskem. Catrin, která má též věštecké schopnosti, je vyzvána, aby předpověděla osud Walesu. Místo budoucí nezávislosti země však vidí jen oheň a krev. Ví, že její život bude ohrožen....

V roce 2015 odjíždí Andy do starého velšského domu, kde kdysi žila Catrin a kterému se po staletí říká Spáčův hrad. V samotě hor se snaží obnovit své síly, ale pokaždé, když zavře oči, vrací se ve snech do minulosti. Setkává se s dívkou Catrin a je stále víc vtahována do dávných dramat. Překonat nebezpečné nástrahy a najít lásku není snadné, ale Andy i Catrin jsou silné osobnosti....

...Místo ložnice si Andy vybrala jeden z hostinských pokojů. Nacházel se v nejstarší části domu. Byly tam prastaré tmavé trámy, dělená okna s ostěním z šedého kamene a výhled přes údolí na slunce zapadající v mlze. Postel kryl pestrobarevný velšský přehoz a na stěně zahlédla krajinku s týmiž kopci, jež viděla z okna, se stíny mraků zbarvených do rumělkova, okrova a fialova. Rozhlédla se po tom pokoji a vzápětí si uvědomila, že to je, jako by přišla domů. Cítila se tu uvolněně a bezpečně. Vzduch prostupovala jemná vůně dřeva a čehosi nedefinovatelného – bylinek a leštidla a tak trochu možná i prachu...

Po smrti svého přítele Grahama přijíždí nadaná malířka a ilustrátorka Andy do Walesu. Jednak nemá kde bydlet, protože z přítelova domu ji vyhnala jeho bývalka Rhona, která Andy z duše nenávidí a viní ji z Grahamovy smrti a jednak se zde má postarat o kamarádčin dům, Spáčův hrad, zatímco ona bude pryč. Osamělý, starobylý dům, situovaný uprostřed rozlehlé zahrady, oplývá tajemnou energií. Každému, kdo v něm usne, se zdají až příliš živé sny, odehrávající se v dávných časech. Většinu lidí to tak vyděsí, že dům opustí, ale Andy se rozhodne zůstat a zjistit, co se ve Spáčově hradu před staletími odehrálo a jak to s Catrin, jejím despotickým otcem Dafidem, milým Edmundem a velšským hrdinou Owainem Glyndŵrem dopadlo. Neohrožují ji však pouze duchové minulosti. Do Walesu si s ní totiž přijede vyřídit účty také psychopatka Rhona, jež se neštítí vůbec ničeho...

Jak je již typickým rysem knih Barbary Erskin, tak i zde se snoubí minulost s přítomností a historické motivy s prvky nadpřirozena. Díky postavě psychicky vyšinuté Rhony je pak Spáčův hrad obohacen o prvky thrilleru. Kniha je rozdělena na několik číslovaných kapitol, v nichž se střídá vyprávění o Andy s tím o Catrin a její době. Vyzdvihnout bych chtěla také krásnou grafickou úpravu obálky, jejíž motiv ostružin je pak přenesen na začátek každé kapitoly.

...Vzpomněla si na vysvětlení, které jí kdysi podal otec, i na teorie, o nichž tak často čítala v knihách, jež milovala nejvíc: duchové jsou vlastně vzpomínky, otisky dávno minulých okamžiků, uvízlých v textuře domu jako můra chycená v pavučině; přilnuly k němu, na okamžik se zatřepotají a opět zmizí do temnoty...

HODNOCENÍ:

Na Spáčův hrad jsem se hrozně těšila, protože knihy Barbary Erskin patří k mým nejoblíbenějším. Zdálo by se, že tomuto románu nebudu mít co vytknout. Příběh je propracován do nejmenších detailů jak po stránce historické, tak co se psychologie jednotlivých postav týče. Nechybí napětí, láska, intriky. Přesto však z něho mám trochu smíšené pocity. Přijde mi, že autorka zaběhla až moc do detailů a použila přehršle popisů míst, historických událostí a bojů. Knížka mi kvůli tomu přišla nekonečná. Čím déle jsem ji četla a blížila se ke konci, tím více mi přišlo, že stránek neubývá, ba naopak přibývá. Jelikož mě však zajímalo, jak dopadne příběh Catrin a jejích blízkých, tak jsem ji dočetla. Ano, musím napsat, že daleko více mě zaujala dějová linka do minulosti, než Andyin příběh. Podle mě je tam postava Andy opravdu jen kvůli vytvoření propojení mezi současností a minulostí a aby se jí zdály sny o Catrin. Díky Rhoně se pak současnost tedy trochu zdramatizovala, ale popravdě řečeno, už mi to přišlo jako zbytečné prodlužování děje a ani v závěru to nemělo takový efekt, jaký jsem od této zápletky očekávala. I přesto všechno jsem však ráda, že se na našem trhu po čase opět objevil další román této autorky. Když porovnám Spáčův hrad s nedávno přečtenou novinkou od Barbary Wood a s Dcerou čarodějnice, tak ho musím ohodnotit 85%. Stylisticky a dějově se mi to líbilo o trochu více než Dcera čarodějnice, ale na novou Woodovou to nemá. Ovšem to je můj názor, takže pokud si chcete utvořit svůj nebo máte jen rádi podobně laděné knihy, tak si Spáčův hrad určitě přečtěte. ;)

O AUTOROVI:

Barbara Erskin se narodila v roce 1944 v Nottinghamu. Se psaním začala během studií skotské historie na univerzitě v Edinburghu. Mezi její nejznámější knížky patří Žila jsem již před staletími, Půlnoc je osamělé místo, Údolí havranů, Vzdálené hlasy, Dům ozvěn, Dcery ohně, Oheň je tvým osudem, Dědictví minulosti, Nejtemnější hodina.

DCERA ČARODĚJNICE

PAULA BRACKSTON

V ORIGINÁLE: The Witch´s Daughter

PŘEKLAD: Štefan Kaleta

VYDAVATELSTVÍ: DOBROVSKÝ s.r.o., v edici Knihy Omega

ROK VYDÁNÍ: 2017

POČET STRAN: 360

ANOTACE:

Je jaro roku 1628. Mladá Bess Hawksmithová vidí, jak se tělo její matky houpe na Stromě oběšenců. Ví, že ji před stejným osudem může zachránit jen jeden muž – Gideon Masters, čaroděj. Také ví, že za jeho pomoc zaplatí vysokou cenu.

Anglie, současnost. Elizabeth žije tichým životem. Celá staletí strávila o samotě. Po celou dobu se stěhovala z místa na místo, přežila morové epidemie, války a také žal, jenž nesmrtelnost přináší. Její osamělost ukončí až přátelství s Tegan. Elizabeth dobře ví, proč zůstává celá staletí uzavřená, ale přátelství s Tegan ji obměkčí a Elizabeth se dívce otevře a začne ji učit řemeslu přírodních čarodějnic.

Ale Gideon je stále na lovu. Nezastaví se před ničím. I po staletích míní získat Elizabethinu duši. A teď už Bess nebojuje jen za sebe; teď musí ochránit dívku, kterou začala milovat jako vlastní dceru.

…Kromě plánování a příprav toho zatím nemohu moc dělat. Obrátila jsem tedy svou pozornost k samotnému domu. V domě jsou dvě místnosti vepředu a dvě vzadu, v patře také tak. Všechny jsou malé a mají tvar krabice. Dům zepředu vypadá jako domek pro panenky. Okna jsou po obou stranách dveří. Nelíbí se mi, že dveře jsou přímo u schodů, ale s tím nemohu nic udělat. Na velké změny v uspořádání domu bych si musela najmout stavbaře. To by znamenalo, že by se po domě po několik týdnů pohybovali cizí lidé. Byla by to příliš vysoká cena...

Bess, Eliza, Elizabeth. Wessex, Londýn, Flandry... Léta 1627/1628, 1888, 1917, 2007 a mnohá další. Různá jména, místa a období, spjatá však s osudem pouze jediné osoby, hlavní hrdinky Bess, původně obyčejné dívky, která se však kvůli záchraně svého života rozhodla přijmout čarovnou moc a tím i nesmrtelnost. Učitelem jí byl Gideon, čaroděj, praktikující černou magii, jenž v Bess vidí vysněnou družku, kterou hledal po celá staletí. Jenže ona se mu odmítá podvolit, nechce provozovat temná kouzla, být služebnou Satana. Putuje proto staletími, skrývá se, mění si identitu a místa pobytu, jen aby ji Gideon nenašel. Za pomoci přírodního čarodějnictví a bylin se pak snaží pomoci potřebným. Čtenář tak Bess doprovází jako doktorku, asistentku chirurga, do nemocnice nebo jako zdravotní sestru na bojiště 1. světové války. V konfrontaci s bolestí a utrpením pacientů však Bess nikdy nezůstane jen u dostupných léčiv. Vždy se rozhodne, že někomu uleví za použití své kouzelné moci. Jenže kde se aktivuje kouzlo dobré, tak se objeví i to zlé. Gideon nikdy nespí, neustále je Bess na blízku, prahne po ní, po její duši. Tegan, osamělá mladá dívka, na kterou nemá matka čas, uvítá Bessino přátelství. Ráda jí pomáhá se zahrádkou a touží po tom, stát se její učednicí. Do závěrečného boje proti temným silám půjdou nakonec společně. Jak to celé dopadne si už budete muset přečíst sami. :)

...Bess cítila, jak její tělo prostupuje moc. Utišila bolest, zastavila tok krve a zacelila zlomeniny. Vstala. Cítila se svobodná a lehká jako pírko. Okovy praskly. Teď už rozuměla. Rozuměla pocitu, který moc vyvolává. Rozuměla kráse té moci. Nádheře té moci. Smyslnosti té moci...

Dcera čarodějnice je historický román s prvky nadpřirozena. Do děje jsou zakomponovány jak reálné prvky – čarodějnické procesy, příběh Jacka Rozparovače či 1. světová válka, tak i fantasy – obludy, víly apod. Kniha je rozdělena podle let, v nichž se děj odehrává, na několik částí, které se dále člení na číslované kapitoly. Hlavní děj se odehrává v roce 2007, kdy se Bess spřátelí s Tegan a vypráví jí svůj životní příběh. Části datované do tohoto roku jsou vždy psány formou deníkových zápisků. Zbytek děje je psán formou souvislého, barvitého vyprávění.

...Jestli jsem se v téhle zatracené válce něco naučil, pak to, že musíme být věrni sami sobě. Musíme být věrni našim obyčejným a nedokonalým já...

HODNOCENÍ:

Ze začátku mě knížka kvůli strohým popisům, psaným jednoduchými větami moc nezaujala. Bála jsem se, že takto bude napsaná úplně celá a že mi potrvá hrozně dlouho, než ji přelouskám. Pak se však na scéně objevila Tegan, které Bess začala vypravovat svůj příběh a já se od ní už nedokázala odtrhnout. S každým dalším obdobím Bessina života byl děj zajímavější a napínavější. Celý příběh byl pak okořeněn lehce erotickým nádechem. Některé scény byly pro mě až příliš násilné, ale pro vývoj událostí zřejmě nezbytné, takže chápu jejich použití. Nejvíce bych chtěla ocenit historickou část příběhu, z níž mě zaujal jednak vývoj společnosti během morové epidemie a po ní, kdy všichni hledali její příčiny, viníky a tím odstartovaly čarodějnické procesy, a pak také barvitý popis bojiště, polního lazaretu, polní nemocnice, zákopů a celého jejich okolí, díky čemuž jsem si připadala, jako bych tam stála. Dále se mi líbilo i psychologické vykreslení hlavní hrdinky. Bylo mi jí nesmírně líto, že musela žít osamoceně a nikdy nepoznala jaké to je mít dítě, vlastní rodinu, zestárnout, zemřít a po celý život musela sledovat utrpení jiných během epidemií, válek či jiných katastrof. Jako celek na mě kniha působila čtivě, i když mi děj, díky různým autorčiným náznakům, přišel po čase dosti předvídatelný. Trochu mě zklamal konec, od kterého jsem čekala větší akčnost. Dcera čarodějnice je milá, jednoduše psaná oddechovka, u které se nemusí moc přemýšlet a čtenář si může v klidu vychutnávat děj. Při čtení jsem bohužel objevila i několik překlepů, což mě u takové hezké knížky celkem mrzelo. Hodnotím 80%. Doporučuji všem, kteří mají rádi historické romány a/nebo fantasy.

O AUTOROVI:

Paula Brackston se narodila v Dorsetu v Anglii. Nyní žije ve Walesu. Než se stala spisovatelkou, tak vystřídala několik zaměstnání. Píše ještě pod dalšími dvěma pseudonymy – P. J. Brackston a P. J. Davy. Mezi její další knihy patří Nutters, The Winter Witch, The Midnight Witch, The Silver Witch a The Return of the Witch.

Za zaslání recenzního výtisku děkuji Knihám Omega. Knihu si můžete zakoupit v internetovém knihkupectví knihydobrovsky.cz.