DLOUHÉ NOCI V CIZÍM SVĚTĚ

ANNIE DEWITT

V ORIGINÁLE: White nights in split town city

PŘEKLAD: Blanka Chocová

VYDAVATELSTVÍ: DOBROVSKÝ s.r.o., v edici Knihy Omega

ROK VYDÁNÍ: 2017

POČET STRAN: 175

ANOTACE:

Je léto roku 1990 na americkém venkově. Jean je skoro třináct let a stojí před branami 21. století. Hlavním tématem televizních zpráv je operace Pouštní bouře, Microsoft představil světu Windows a koně umírají na pastvinách na neznámou nemoc. Rodinný život v jediném domově, který Jean za svůj život poznala, se pomalu rozpadá. Jeanina matka odchází a v její nepřítomnosti se Jean ocitá na pokraji hořké reality skutečnosti cizího světa dospělých a svých snových představ, které jí nabízí únik od reality. Ve své fantazii si staví nedobytnou pevnost pro ni a chlapce ze sousedství. Fender Steelhead je vyvrhelem, který čelí pomluvám lidí z okolí. Když ale Jean postupně odkrývá tajemství a touhy ostatních, objevuje především svá vlastní. Román Dlouhé noci v cizím světě je něžným příběhem doby i poučným čtením, poetickým vhledem do krás i nástrah psychologie a osamění dospívání, a především naší nehynoucí potřeby někam patřit, stát se součástí celku.

...To jsem si představovala pod slovem „svědek“. Svědectví. Uloupení soukromí, části osobního života, kterou by člověk jinak nikdy nepustil do okolního světa...

Dospívající Jean bydlí s rodiči a sestrou Birdie v domku na malém městě. Domnívá se, že žije ve spokojené a šťastné rodině. Vše se však změní ve chvíli, kdy si její matka Ania sbalí kufry a odejde. Tehdy si Jean začne uvědomovat, že matka nebyla doma vždy úplně spokojená. Chtěla něco víc, co jí její manžel a děti nemohli nabídnout. Jean se dostává z matčina bedlivého dohledu, což ji umožní proniknout více do světa dospělých, který ji již navždy změní. Navazuje kontakt s drsným Fenderem, klukem se špatnou pověstí, či s na rakovinu umírající sousedkou, jejím manželem a postiženým synem. Díky trávení času s dospělými se pak začne chovat také jako dospělá, chová se podle toho, co viděla v minulosti doma, což ji nakonec dovede až k prožití traumatického zážitku, protože si to, co se stalo, ve své hlavě ještě nedokáže správně zpracovat.

…Už od dveří jsem cítila Jeho Helenu. Její pach přilnul ke všemu, co bylo v domě. Když jsem vešla do kuchyně, zaplavila ta vůně můj nos, přilepila se mi na zuby, takže když jsem přes ně přejela jazykem, mohla jsem dokonce to štiplavé aroma ochutnat, a ačkoliv se mi z něho chtělo zvracet, nemohla jsem si pomoct a nemohla jsem přestat. Dokonce i ta kuchyňská linka byla cítit jako podpaží po noci plné úzkosti, ve které člověk nemůže zamhouřit oko, taky byla cítit po cibuli a starých ranách, které hyzdí kůži...

Tento společenský román s erotickým nádechem je nejen o hlavní hrdince Jean, její rodině a sousedech. Je také o mnoha pocitech jednotlivých postav a o složitostech jejich vzájemných vztahů a citů. Příběh je psaný jako vyprávění samotné hlavní hrdinky, kdy se současný děj prolíná s jejími vzpomínkami a pocity a je navíc ještě doplněn aktuálními historickými událostmi jako byla válka v Zálivu, vývoj počítačů apod. Kniha je pak rozdělena na několik kapitol.

...Já ale přemýšlela nad tím, jak asi mohla taková studená válka vypadat. Představovala jsem si tundru, všude sníh a led a v tom ledu zamrzlé vojáky. I proto mi válka v poušti, která se odehrávala právě nyní, připadala fádní. Ty nekonečné obrazy vojáků, které běžely v televizi, pro mě postrádaly barvu...

HODNOCENÍ:

Z Dlouhých nocí v cizím světě mám smíšené pocity, takže hodnotím 75%. Na jednu stranu se mi hrozně líbilo jazykové propracování knihy, kdy autorka použila neskutečné slovní obraty, větné konstrukce, mnoho přirovnání, popisů, náznaků apod., díky čemuž byl příběh o to čtivější a já jsem si někdy připadala, jako bych stála přímo vedle Jean. Na druhou stranu mě naprosto šokovalo použití jedné zápletky. Poměrně dlouho mi trvalo, než jsem se z toho vzpamatovala. Možná, až si knihu přečtete a zjistíte oč se jedná, tak se mnou budete souhlasit nebo si řeknete, že jsem staromódní puritánka, ale prostě danou zápletku považuju za něco přes čáru... Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi psychologicky zaměřené romány, nad nimiž musí člověk i trochu popřemýšlet a všem, kteří někdy uvažovali nebo uvažují o odchodu od rodiny a hlavně od menších dětí.

O AUTORCE:

Annie DeWitt spoluzaložila literární magazín Gigantic. Věnuje se hlavně psaní prózy, esejů a kritiky. Dlouhé noci v cizím světě jsou její knižní prvotinou.

Za zaslání recenzního výtisku děkuji Knihám Omega. Knihu si můžete zakoupit v internetovém knihkupectví dobrovský.cz.

NÁMĚT NA VÝLET Č. 1 

PŘÍRODOVĚDNÉ MUZEUM SEMENEC

Pro začátek vám položím jednoduchou otázku: co vy a jižní Čechy? Jezdíte sem na chalupu nebo v létě na dovolenou? Navštěvujete stále dokola notoricky známé a turisty přecpané lokality a říkáte si, že by to chtělo nějakou změnu programu? A to třeba i radikální v podobě návštěvy jiné části naší vlasti? Tak vězte, že není důvod k takovémuto kroku. V našem regionu se totiž ještě stále nacházejí méně známé, přesto zajímavé lokality, které určitě stojí za návštěvu. Sama jsem se o tom přesvědčila v uplynulých dnech, kdy mě mé cesty zavedly hned na tři takováto místa. Která to jsou, vám prozradím v následujících příspěvcích.

První zajímavostí, jejíž návštěvu bych vám chtěla doporučit je Přírodovědné muzeum Semenec, jež se nachází nedaleko centra Týna nad Vltavou, při cestě na soutok řek Vltavy a Lužnice. K uprostřed zeleně situovanému areálu s centrální budovou lze dojít z Týna nad Vltavou alejí starých stromů. Takovou perličkou je to, že zde měl být původně hřbitov, ale z plánů sešlo a proto bylo místo poskytnuto muzeu. Cestou  k němu můžete zdolat také rozhlednu, která ovšem bohužel díky sprejerům pozbyla své původní krásy.

Provozovatel muzea si dal za cíl založení naučného arboreta, díky čemuž je exteriér rozdělen na několik expozic, např. expozici borovic, vrb či přirozených lesních společenstev jižních Čech. Na naučných tabulích se pak o nich návštěvník dozví spoustu zajímavých informací. Semenec ovšem není jen o stromech a rostlinách. Shlédnout zde můžete také nejrůznější druhy hornin či netradiční výtvory ze dřeva, které dodávají areálu jako celku patřičný šmrnc. A aby to nebylo jen o neživé přírodě, tak zde chovají také koně a číču.

Muzeum je otevřeno od dubna do října, vždy v sobotu a neděli odpoledne nebo výjimečně při speciálních, tématicky zaměřených, akcích. Loni, v době adventu, jsem se zde zúčastnila zdobení stromečku pro zvířátka a letos v květnu Na Semenci za řemesly, kdy zde byl řemeslný trh, na děti čekal bohatý doprovodný program v podobě dílniček a kejklíře Slávka, k poslechu pak hrály skupiny Epydemye a Neřež. V areálu slouží k odpočinku různě rozmístěné lavičky, případně si lze přinést deku a sednout si do trávy. Zajímavým zážitkem je také stezka NABOSO.

HODNOCENÍ:

Jedná se o velmi příjemné místo, které na mě působilo takovým zvláštním klidem. Jelikož miluju odpočinek v lůně přírody, tak se sem v létě určitě ještě vrátím s knihou v ruce. Při minulé návštěvě jsem si zde totiž vyhlídla takový zapadlý knihomolský koutek. ;) Oceňuji také to, že se dá na recepci zakoupit malé občerstvení. Pokud vás můj článek zaujal a chtěli byste se o Semenci dozvědět víc, tak juknětě k nim na web nebo FB.

TIPY NA VÝLET V OKOLÍ:

V okolí Semence jsou i další zajímavá místa, která určitě stojí také za návštěvu:

1) město TÝN NAD VLTAVOU – městské muzeum s expozicí vltavínů a loutek, kostel sv. Jakuba, podzemí, otáčivé hlediště

2) Muzeum historických vozidel v Pořežanech

3) Vorařské muzeum v Purkarci

4) 66 km dlouhá turistická stezka na Onen Svět

MŮJ DĚDEČEK BY MĚ POPRAVIL

JENNIFER TEEGE, NIKOLA SELLMAIR

V ORIGINÁLE: Amon. Mein Grossvater hätte mich erschossen

PŘEKLAD: Miloslava Hnízdilová

VYDAVATELSTVÍ: Metafora s. r. o.

ROK VYDÁNÍ: 2017

POČET STRAN: 205

ANOTACE:

Příběh Jennifer Teegeové je upřímnou výpovědí ženy, která čirou náhodou zjistí, že je potomkem brutálního nacisty a válečného zločince Amona Götha, známého ze Schindlerova seznamu, a postaví se k této skutečnosti čelem.

Život Jennifer Teegeové se odhalením rodinného tajemství obrátil vzhůru nohama. Když v osmatřiceti objevila knihu o minulosti své biologické rodiny, nadobro to roztříštilo její identitu i představu o sobě samé. A to si myslela, že se s těžkými skutečnostmi svého života již vyrovnala – nechtěné a odlišné dítě...

Objevila, že jejím dědečkem byl Amon Göth, brutální velitel koncentračního tábora Plaszow, který v roce 1946 skončil na šibenici. Ruth Irene Kalderová byla jeho milenkou, žila s ním ve vile v táboře a mlčky přihlížela jeho zločinům. Pro Jennifer tato žena přitom vždycky byla laskavou babičkou a milou vzpomínkou na rané dětství. Její matka, dcera Amona a Ruth Irene, ji porodila po krátké známosti s nigerijským přítelem a brzy po narození ji odložila do ústavu, kde Jennifer zůstala do sedmi let. Od té doby nebyla s původní rodinou v kontaktu a vcelku šťastně vyrůstala u adoptivních rodičů, ač s vědomím, že je „jiná“.

Poté, co je Jennifer v dospělosti konfrontována s temnou minulostí své původní rodiny, pustí se do pátrání a v doprovodu novinářky Nikoly Sellmairové rozkrývá rodinnou historii i nedávné dějinné události. Navštíví místa, kde se vše odehrálo, setká se s biologickými rodiči a snaží se najít odpovědi na otázky, co se vlastně přihodilo, je-li zlo dědičné a za co je ona sama odpovědná.

Už jen podle názvu a anotace jsem od knihy očekávala něco zcela jiného. Domnívala jsem se, že se bude jednat hlavně o Jennifeřinu autobiografii, v níž se bude vyrovnávat s faktem, že jejím dědečkem byl nacistický zločinec Amon Göth a bude rozebírat pouze tuto temnou historii své biologické rodiny. Mile mě tak překvapilo, že byl příběh mnohotématičtější, takže jsem se v něm dočetla i o autorčině nelehkém dětství, dospívání či boji s depresemi.

...Jsem mu podobná i já? Liším se od něj barvou kůže. Představuji si, že bych stála vedle něj. Oba jsme vysocí. Já mám 1,83 m, on měřil 1,93 m., na tehdejší dobu byl obrem.On v černé uniformě s lebkami, já vnučka s černou kůží. Co by řekl černé vnučce, která ještě k tomu mluví hebrejsky? Byla bych pro něj jen hanbou, bastardem, který pošpinil rodinu. Můj dědeček by mě určitě byl zastřelil...

Ovšem kniha není jen o Jennifer. Je také o jejích cestách do Polska, kde pátrá po rodinné historii přímo na místech, spjatých s Amonem a do Izraele, kde ji čtenář nejprve zastihuje při studiu a pak se tam s ní po letech vrací, aby ji doprovázel při setkání s přáteli židovského původu, jimž chce sdělit informace o svém dědečkovi. Díky tomu je příběh obohacen o všeobecné informace jako je popis Tel Avivu, Jeruzaléma, života ortodoxních Židů, života v kibucu nebo základní údaje o blízkovýchodním konfliktu.

...Na každé druhé křižovatce v Mea Shearim visela cedule v několika jazycích nabádající turisty, že se smějí procházet čtvrtí jen se zakrytýma rukama a nohama. Lidé tu žijí bez rádia, televize nebo internetu. Na několikapatrových úzkých domech visí plakáty, z nichž se místní dozvídají novinky: otevření obchodů, přednášky a svatby. Jsou tu i bizarní oznámení: rabíni zvou k modlitbám o déšť. Vedle toho varování: chlapci se nesmějí čtvrtí procházet společně s dívkami. Jak může někdo takhle žít? Ve světě plném nařízení a zákazů, přenesený zpět do předminulého století?...

Kniha je pak rozdělena na několik kapitol, ve kterých se lze dočíst nejen o Jennifer a historii její biologické rodiny, ale také o všeobecném výzkumu vyrovnávání se s rodinnou historií u potomků jiných nacistů nebo i u potomků jejich obětí. Vše je pak doplněno o několik fotografií, které zachycují kromě Jennifer a jejích přátel z Izraele také Amona Götha nebo jeho milenku Ruth Irene.

...I já se ptám, zda je život jen pouhou řadou náhod nebo zda nás řídí nějaká nadřazená moc, jako je třeba Chi. Dlouhou dobu jsem věřila jen na náhodu, nikoliv na osud. Od té doby, co znám historii své rodiny, smýšlím jinak. Naše rozhodnutí nejsou zcela svobodná, některé věci jsou na naší životní pouti předurčené...

HODNOCENÍ:

O knize jsem poprvé četla loni na podzim v jednom německém čtrnáctideníku a hned mě svým tématem zaujala. Řekla jsem si, že jakmile bude vydána i u nás, tak si ji pořídím. Naše rodina byla totiž také poznamenána hrůzami 2.světové války. U nás ovšem byly mezi členy rodiny nacistické oběti. Strejda, babiččin bratr, byl totálně nasazený v továrně v Linci. Manželka dědova bratra zase přežila uvěznění v koncentračním táboře a pochod smrti. Tématiku jsem tedy doposud znala spíše z této strany. Nikdy jsem se nezajímala o to, jaké to asi je, být potomkem pachatele takových zrůdností. Když jsem o Jennifer četla v tom časopise, tak jsem si říkala, jaký je to paradox, že dcera nacisty otěhotněla s Nigerijcem, takže jeho vnučka není „čisté rasy“. Napadlo mě, co by tomu asi řekl. Musím napsat, že autorku obdivuju za to, jak se dokázala vyrovnat nejen s historií své biologické rodiny, složitým dětstvím, ale také s odmítnutím matky navázat trvalý kontakt. Na titulu se mi líbila i Jennifeřina otevřenost, vykreslení těch nejniternějších pocitů a to, že se v ní rozebírala i další témata, z nichž mě osobně nejvíce zaujaly popisy Izraele, měst v něm nebo života ortodoxních Židů. Knihu hodnotím 90%. Ačkoliv obyčejně literaturu faktu nečtu, tak tato mě opravdu nadchla. Po jazykové stránce se četla dobře. Občas jsem měla spíše potíže vstřebat informace například o činech Amona Götha, takže jsem ji nečetla úplně naráz, ale postupně, abych se s tím srovnala. Její přečtení doporučuji všem, kteří se zajímají o 2.světovou válku, hledají další úhel pohledu na ni nebo mají rádi mnohotématické příběhy s hlubšími myšlenkami. Nejedná se o žádnou oddechovku!!

O AUTOROVI:

JENNIFER TEEGE – je německo-nigerijského původu. Matka ji odložila do dětského domova a v sedmi letech byla adoptována. Po celý život se vyrovnávala s faktem, že je „odlišná“. Vysokou školu vystudovala v Izraeli, kde se naučila i hebrejsky. Po návratu do Německa pracovala v reklamě. S manželem vychovává dva syny.

NIKOLA SELLMAIR – po studiu žurnalistky v Mnichově vystudovala ještě politiku, ekonomii a komunikaci. Pracovala po celém světě. Je redaktorkou časopisu Stern. Pro knihu o Jennifer připravila kapitoly upřesňující fakta, historický kontext, rozhovory s ostatními zúčastněnými a vnější pohled na celou Jennifeřinu aktuální situaci.