VELKÉ MALIČKOSTI

JODI PICOULT

V ORIGINÁLE: Small Great Things

PŘEKLAD: Alexandra Fraisová

VYDAVATELSTVÍ: Euromedia Group, a.s. - Ikar

ROK VYDÁNÍ: 2017

POČET STRAN: 528

ANOTACE:

Ruth je zkušená sestra pracující na novorozeneckém oddělení. Vlastní dítě vychovává sama, neboť je vdovou po válečném hrdinovi. Nyní stojí před soudem, protože je obviněná ze smrti novorozence – syna bělošského amerického fašisty. Ruth je totiž černoška. Je však v tomto případu důležité, jakou má kdo barvu pleti? Nebo je to jen zástěrka pro předsudky a přesvědčení, které řídí životy nás všech?

… Děťátka jsou jako nepopsaný list. Nepřicházejí na tento svět s názory, které si utvořili jejich rodiče, ani s přísliby, které jim dá jejich církev, anebo se schopností rozdělovat lidi do skupin, které mají a nemají ráda. Nepřicházejí na tento svět se žádnou zátěží, snad až na potřebu být utišována. A utišení berou od kohokoli, nesoudí toho, kdo jim ho poskytne...

Velké maličkosti, stejně jako předešlé autorčiny knihy, v sobě opět snoubí hned několik aktuálních společenských témat. Tentokrát je to především kontroverzní otázka rasismu a postavení černošského obyvatelstva v americké společnosti. Hlavní hrdinka Ruth se celý život snaží o to, aby „zapadla“ mezi ostatní. Vystudovala, je spořádanou občankou a po léta pracuje na novorozeneckém oddělení v nemocnici. Ví, jak se postarat o rodící ženy, kolabující nastávající otce i novorozená miminka. Jednoho dne ji ovšem do života vstoupí Turk Bauer se svou rodící ženou a vše se od základu změní. Turk je totiž rasista a Ruth je černoška. Na naléhání manželů Bauerových je Ruth zakázána péče o jejich malého syna Davise. Jenže v jeden vypjatý den je kolegyní požádána, aby u malého Davise na chvilku počkala. Na chvilku, která se ovšem stane tragickou. Davis začne kolabovat a Ruth stojí před rozhodnutím. Pomoci mu a porušit tím zákaz péče o něj a nebo čekat na příchod kolegyně? Přestože se Ruth rozhodne Davisovi pomoci, tak chlapec nakonec umírá a jí je kladena vina. Je odvolána ze své pozice a obžalována. Soudní mašinérie se rozjíždí na plné obrátky...

… Možná ať někoho milujete sebevíc, stejně tak ho dokážete nenávidět. Jako když převrátíte kapsu naruby. Takže dá rozum, že to funguje i naopak...

Kniha je rozdělena na tři části, z nichž se v prvních dvou odehrává celý příběh od Davisova úmrtí, přes soudní proces až rozsudek o Ruthině vině či nevině. Třetí a nejkratší část líčí osudy hlavních hrdinů s šestiletým odstupem. Každá část je pak opět rozdělena na kapitoly, jež jsou psány z pohledu jednotlivých hlavních postav. Na začátku každé části jsou citovány výroky známých osobností. Jako vždy musím ocenit také brilantní práci s jazykem.

...Ale i když vezmeme každého vyznavače nadřazenosti bílé rasy na Zemi a přesuneme ho na Mars, pořád tu zůstane rasismus. To proto, že rasismus není jenom nenávist. Všichni máme nějaké předsudky nebo něčemu věříme, i když si to neuvědomujeme. To proto, že rasismus je také o tom, kdo drží moc... a kdo k ní má přístup...

HODNOCENÍ:

Jak jsem již mnohokrát všude možně prezentovala, Jodi je mou nejoblíbenější autorkou. I proto by si někdo mohl myslet, že ji budu stranit a psát tady jen samé chvalozpěvy. Ale nebude tomu tak. Ke každé knížce a autorovi se snažím přistupovat stejně a nezaujatě. Jinak tomu není ani u Velkých maličkostí. Je to opět jedna z loňských knížek, u kterých mám smíšené pocity. Je velká svým tématem a jeho propracováním. Klobouk dolů před Jodi, že si vybrala rasismus jako téma své knihy a jak mistrně ho zpracovala. Opět mě nadchla i psychologie jednotlivých postav, to že se autorka nevěnovala jen jejich současnému životu, ale že čtenáře zavedla i zpátky do jejich minulosti, takže se každý mohl dozvědět o tom, jak Ruth vyrůstala a dospívala nebo o tom, jak se z Turka stal rasista a jak s tchánem rozvíjeli svou organizaci. Bohužel ale musím napsat, že se úplně nenaplnila má očekávání od této knihy. Po posledním románu, Času odejít a po všech úspěších v zahraničí, jsem od Velkých maličkostí čekala přece jen o trochu víc. Domnívala jsem se, že tam bude opět nějaký ten WAW zvrat, kvůli kterému si sednu na zadek. Zvratů tam sice bylo hned několik, ale žádný z nich na mě tolik nezapůsobil. Chvilkama, hlavně u pasáží o soudním procesu, jsem se celkem i nudila. Přesto však knihu hodnotím 90% a doporučuji její přečtení. Člověk z ní má sice trochu depresi, protože je až neuvěřitelné, jak někteří jedinci dokáží druhým ublížit, člověku je z toho až moc smutno, ale naštěstí ještě stále existuje spravedlnost. Jedná se o náročnou knížku, která si vyžaduje čtenářovu plnou pozornost a nad kterou je nutné se zamyslet.

… Jestli mě poslední měsíce něco naučily, tak to, že přátelství je jako kouřová clona. Lidé, o kterých si myslíte, že jsou tu pevně s vámi, jsou jenom přelud; a pak se zadíváte pozorněji a zjistíte, že Vaší podstatou a základnou, která vás drží, jsou ti, co jste je brali jako samozřejmost...

O AUTOROVI:

Jodi Picoultová je americká spisovatelka, která žije s manželem a třemi dětmi v Hanoveru, New Hampshiru. Napsala 23 románů. Za své dílo získala řadu ocenění, mezi jinými cenu New England Bookseller Award. Je známá propracovanými dramaty se složitou tématikou. Česky zatím vyšly romány Až na konec všech dní, Je to i můj život, Prostá pravda, Desátý kruh, Nejsem jako vy, Vlk samotář, Vypravěčka a Čas odejít. Je spoluautorkou knih své dcery Samanthy van Leerové. Česky vyšla Láska mezi písmenky a Láska mezi řádky. Některé její knihy byly již i zfilmovány, např. Je to i můj život.

TISÍC VÝCHODŮ SLUNCE

SABINA ZELENÁ

VYDAVATELSTVÍ: Fragment

ROK VYDÁNÍ: 2017

POČET STRAN: 219

ANOTACE:

Pavlin život se otočil o sto osmdesát stupňů. V jediném okamžiku ztratila manžela i otce – dva lidi, které nejvíce milovala, navíc v době, kdy prožívá své první těhotenství. Potřeba sdílet svůj smutek s někým blízkým ji zavede k její babičce, kterou léta neviděla. Jejich setkání je natolik silné, že se k ní rozhodne přestěhovat. Postupně se seznamuje s místními lidmi. Poznává Elišku, dívku, která po autonehodě přišla o zrak. Blíže poznává i jejího bratra, který si sestřino zranění klade za vinu. Najdou tito dva lidé v těžké životní situaci cestu k sobě? Smíří se s tím, co jim život vzal a naleznou naději na nové štěstí?

...Jak se asi cítily jiné manželky, matky a dcery, když jim zničehonic zabušili na dveře dva muži v uniformě? Měly strašlivé tušení, ještě než promluvili? Taky je nějakou dobu nechali domýšlet si, co se přihodilo, a pak jim násilně uzmuli veškeré štěstí? Také jim řekli, že je jim líto, a pak odspěchali, rádi, že už mají tísnivou povinnost za sebou? Nebo chvíli postávali mezi dveřmi a pak spěšně přiskočili, když dámy omdlévaly, a počkali, dokud nedorazí jejich sestry a přítelkyně, aby na ně dohlédly?...

Děj příběhu se odehrává částečně ve Švýcarsku a Čechách. Čeněk, Pavlin otec, se po smrti manželky rozhodne i s dcerou odstěhovat do Švýcarska. Tam se Pavla seznámí se svým manželem Benem. Jejich idylku ovšem překazí tragická nehoda, při níž oba muži zemřou. Do sebe uzavřená, truchlící Pavla se rozhodne odjet s babičkou zpět do Čech. Z chmurů Pavle postupně pomáhají nejen její babička, ale také slepá sousedka Eliška a její, zpočátku zdrženlivý, bratr Zbyšek, kteří prožili své vlastní osobní tragédie...

...Pak dokouřil cigaretu a sbalil náčiní. Než odešel, dopřál mi chvilku na to, abych si ho důkladně prohlédla. Krátké hnědé vlasy mu na skráních začaly šedivět a oči se ztrácely v tmavých kruzích. Kolik mu teď mohlo být? Třicet dva? Tak mladý, a navzdory tomu vypadal že už toho spoustu zažil a byl životem ztrápený...

Kniha je rozdělena na pravidelně se střídající kapitoly, z nichž je každá nadepsána jménem postavy, z jejíhož pohledu je vypravována, což mi připomnělo styl psaní Jodi Picoult. Čtenář se tak dozví nejen názory a pohledy jednotlivých hrdinů na životní útrapy těch druhých, ale také zjistí, co trápí přímo je, jaké mají pocity, touhy...

...Překvapilo mě, když jsem po tak dlouhé době ucítil rozechvění. Nejspíš mě dřív zaslepilo to, jak úžasný vliv měla Pavla na Elišku, že jsem se až teď stačil zamyslet nad tím, jak vlastně působí na mě. Nezasloužil jsem si cítit něco tak pěkného. Měl bych na to zapomenout, postavit se tomu, vytlouct si to z hlavy, někam utéct...

HODNOCENÍ

Musím napsat, že i když jsem knihu četla již před několika měsíci, tak nad ní musím ještě dnes přemýšlet a stále úplně nevím, jaký k ní zaujmout postoj. Na jednu stranu se mi líbilo psychologické propracování jednotlivých postav. Z hlavní hrdinky Pavly jsem úplně cítila její smutek z prožitého traumatu, stesk po jejích nejbližších. Zaujalo mě i úžasné vykreslení porodu dvojčat... Na druhou stranu mě ovšem bohužel celkem zklamal konec, který byl pro mě osobně příliš rychlý, růžový a přeslazený... Trochu mi to připomínalo filmy podle námětu Rosamundy Pilcher a jí podobných autorek, kdy se na začátku odehraje velká tragédie, aby na konci mohlo být vše zase zalité sluncem... Ale bohužel reálný život takový konec většinou nemá... Proto bych příště možná trochu ubrala na dobrých koncích všech postav a do příběhu začlenila trochu reálného světa. Tato kniha je pro mě takový protipól Bábovek. U nich jsem měla depresi z toho, že všichni všechny podvádí a pro nikoho to nakonec neskončí moc dobře. Tady jsem měla nepříjemný pocit zase z toho, že všichni byli šťastní a spokojení jako v pohádce... Vyváženější konec s mixem štěstí a trochou reality by byl lepší... Ale to je můj osobní názor. Jinak kniha určitě stojí za přečtení. Byla čtivá, přelouskala jsem ji za necelý týden. Na jejím začátku jsem si i pobrečela. Hodnotím 85%. Doporučuji všem romantickým duším nebo těm, kteří hledají citlivě napsanou oddechovku.

O AUTOROVI

Sabina Zelená pochází z Dačic, ale vyrůstala v Praze. Ráda čte, píše a cestuje. S manželem a synem žije v Západní Austrálii. V současné době chystá další dvě knihy.

POSLEDNÍ DÍVKA

RILEY SAGER

V ORIGINÁLE: Final Girls

PŘEKLAD: Jana Novotná

VYDAVATELSTVÍ: Dobrovský s.r.o., v edici Knihy Omega

ROK VYDÁNÍ: 2017

POČET STRAN: 389

ANOTACE:

Před deseti lety jela studentka Quincy Carpenter na dovolenou s pěti přáteli a vrátila se sama, jediná přežila hororový masakr. Stala se členem „klubu“ FINAL GIRLS, který vymysleli novináři, a do takové skupiny lidí nechce nikdo patřit.

Patří do něj třeba Lisa, která ztratila devět sester z vysokoškolského klubu po útoku teroristy, který zabíjel nožem; nebo Sam, která přežila útok maskovaného muže během noční směny v Nightlight Inn. A nyní Quincy, která zakrvácená prchala lesem před násilníkem, který přepadl partu studentů v lesní chatě. Média touží po tom, udělat rozhovor se všemi dívkami najednou, jenže všechny se snaží na prožité trauma zapomenout, a tím i jedna na druhou.

V současnosti už je na tom Quincy celkem dobře, díky xanaxu. Má obětavého snoubence Jeffa, populární blog o pečení, krásný byt, terapeutickou skupinu a policistu, který jí před lety zachránil život. Její mozek tragickou událost vymazal a minulost je pohřbena. Avšak jen do té doby, dokud není Lisa, první „Final Girl“, nalezena mrtvá ve své vaně s podřezaným zápěstím, a dokud se na jejím prahu neobjeví Sam...

...Vražda je podivnější bestie než sebevražda, i když je konečný výsledek u obou stejný. I slova jsou odlišná. „Sebevražda“ syčí jako had – nemoc mysli a duše. „Vražda“ mě však nutí myslet na něco špinavého, temného, hustého a plného bolesti...

Poslední dívka je velmi poutavý thriller odehrávající se částečně v New Yorku a částečně v lesní chatě Pine Cottage a jejím okolí. Quincy, jediná přeživší krvavého masakru v lesní chatě Pine Cottage, žije celkem poklidným a spokojeným životem se svým přítelem Jeffem. Její život se ovšem nenávratně změní ve chvíli, kdy za ní přijede Sam, další dívka, kterou potkal podobný osud jako ji. Sam se z počátku tváří jako Quincyna nejlepší kamarádka, které záleží jen na jejím blahu, ale postupem času ji začne čím dál víc psychicky tlačit do vzpomínání na masakr v Pine Cottage a na Něho, díky čemuž se začne Quincyn dosavadní poklidný život hroutit jako domeček z karet a z ní samotné se stane jen agresivní loutka v Saminých rukou. Jenže co když Sam není pro Quincy tou největší hrozbou? Co když existuje ještě někdo daleko horší? S Quincyným rozpomínáním si začne na povrch vyplouvat děsivá pravda....

...„Přestaň předstírat, že jsi někým, kým nejsi!“ Sam se také rozhodne, že začne házet věcmi. Na pultě je ještě jedna mísa. Hodí ji na podlahu. Mísa se koulí do rohu, otáčí se na svém okraji. „Jednáš jako dokonalá dívka s dokonalým životem, která peče dokonalé koláče. Ale to nejsi ty, Quinn, a víš to.“ ...

Příběh je rozdělen do číslovaných kapitol, v nichž čtenář může sledovat dvě dějové linky. Jedna sleduje Quincyn osud v přítomnosti, zatímco se druhá vrací ke starým událostem v Pine Cottage.

…Její tvář je tak blízko mé, že přestávám dýchat. Její přítomnost je jako oheň, který vysál všechen kyslík z místnosti. Odstrkuji ji, dělám si místo, abych se mohla otočit. Sam se mě drží za ruku, snaží se mě přitáhnout k sobě. Moje druhá ruka tápe po pracovní desce a hledá cokoliv. Poháry s odměrkou narážejí na mé klouby. Prsty se konečně kolem něčeho obtáčí. Otočím se k ní, mávám s tím a vyrážím proti ní...

HODNOCENÍ

Ačkoliv thrillery moc nečtu, tak musím upřímně napsat, že mě Poslední dívka úplně ohromila. Kniha je velmi napínavá a čtivá od začátku až do konce. A když si už myslíte, že se vše začíná rozuzlovat a vysvětlovat, tak přijde další zvrat, ze kterého se vám zatočí hlava a vše se naopak ještě více zamotá... Musím také opět ocenit psychologické propracování jednotlivých postav. Úplně mě ohromil Quincyn přerod z celkem vyrovnané mladé ženy na psychicky zdeptanou a agresivní dívku, která v sobě však nakonec našla dostatek síly se se vším poprat. Třešničkou toho všeho jsou pak bohaté popisy míst, kde se děj zrovna odehrává, takže si čtenář může dobře představit atmosféru nočního Central Parku nebo zchátralé Pine Cottage. Knihu doporučuju úplně všem. Ať už jste fanda thrillerů nebo s nimi teprve začínáte. Hodnotím 95%. Co mě trochu zarazilo, byly informace o autorovi, protože na obalu je uvedeno, že se jedná o ženu, ale na oficiálních stránkách, Goodreads a Twitteru jsou informace o muži.... Níže jsou tedy informace, které jsem si našla na zahraničních oficiálních webech....

…Čas nebyl k tomuto místu laskavý. Upadá pod tíhou rozkladu a zanedbání. Nevypadá to ani jako stavení. Spíše je to něco odporného, co vyrostlo ze země. Houba. Otrava. Listí se navršilo kolem kamenného komína, který vyčnívá ze střechy jako zkažený zub. Vnější část chaty se vlivem počasí zbarvila na šedou, místy je pokryta bezvýrazným mechem a umírajícími stvoly rostlin, které ovíjejí suky na dřevě. I když štít s nápisem dosud visí nade dveřmi, jeden z jeho hřebíků zrezavěl tak, že odpadl, a slova nápisu jsou proto nakloněná...

O AUTOROVI

Autor byl původně novinář, editor a grafický designer, který nejprve publikoval pod svým pravým jménem. Nyní se věnuje pouze psaní knih, které vydává pod pseudonymem Riley Sager. Poslední dívka je mezinárodní bestseller, který byl přeložen do 25 jazyků a uvažuje se i o jeho zfilmování. Autorovi brzo vyjde další kniha, The Last Time I Lied.