NA VLASTNÍ KŮŽI
JAVIER MORO
V
ORIGINÁLE: A flor de piel
PŘEKLAD:
Marie Jungmannová
VYDAVATELSTVÍ:
Euromedia Group, a. s. - Ikar
ROK
VYDÁNÍ: 2017
POČET
STRAN: 456
ANOTACE:
Na
počátku 19. století se španělský král na doporučení lékařů
rozhodl vypravit do zámoří expedici, jejímž cílem bylo rozšířit
právě objevenou vakcínu proti černým neštovicím v Americe a na
dalších územích, a zbavit tak tamější obyvatelstvo ničivé
nemoci. Svého druhu první humanitární mise však od začátku
trpí rivalitou a nepřátelstvím mezi všemi zúčastněnými.
Součástí námořní výpravy přitom byli nejen lékaři, ale i
dvaadvacet dětí a mladá žena, která o ně pečovala. A právě
Isabel se stává hlavní hrdinkou příběhu, která uvede do pohybu
události tragické i vznešené. Její nevšední osud, schopnosti,
krása i odvaha udrží čtenáře v napětí do poslední stránky.
...Ze všech pohrom, které bičovaly lidstvo, byly nejrozšířenější a nejvytrvalejší. Ani mor, ani cholera, ani žlutá zimnice nikdy nepředstavovaly tak rozšířený a věčný bič jako neštovice...
Na
vlastní kůži je historický román, který se odehrává na
přelomu 18. a 19. století střídavě ve Španělsku a Americe.
Námětem pro příběh byla skutečná expedice Královské
filantropické očkovací expedice, kterou vyslal španělský král
Karel IV. do Ameriky, aby naočkovala veškeré tamní obyvatelstvo
vakcínou proti neštovicím a tím se zabránilo opakovaným
propuknutím epidemie této nemoci. Kniha ovšem není jen suchým
líčením boje proti neštovicím, vývoje vakcín a průběhu
samotné expedice. Je také příběhem jednotlivých postav.
Sobeckého doktora Balmise, pro kterého je po většinu času
nejdůležitější věda, úspěch, sláva a zapsání se do
historie. Obětavého doktora Salvanyho, který sám bojuje s
nevyléčitelnou chorobou, ale stále si uchovává nepatrnou naději,
že by mu mohlo nalezení příznivého klimatu pomoci oddálit
nevyhnutelné. Isabel, chudé venkovanky, služky, podvedené ženy a
svobodné matky, která se díky základním dovednostem, jako jsou
psaní a čtení, stane nejprve ředitelkou nalezince a následně
nepostradatelnou členkou expedice. A hlavně je to příběh
statečných dětí, pocházejících z těch nejnuznějších
podmínek, díky nimž bylo možné vakcínu do zámoří přepravit.
Vše je pak doplněno o intriky, konflikty, nenaplněné lásky a
lásky zakázané...
...Doktor Posse mu podal výtisk, který držel v ruce, a don Jerónimo se zahloubal do čtení. Pokusy anglického lékaře spočívaly v naočkování infekčního hnisu kravských neštovic lidským jedincům. U nikoho se nerozvinula nemoc ani nežádoucí účinky.
„Svůj postup nazval vakcinací, od latinského slova vacca – kráva, a je dosti jednoduchý. Podobá se variolizaci, ale očkuje se hnis kravských neštovic místo hnisu lidských. Chci ten prostředek uvést do praxe a jdu vás prosit, abyste mi poskytl k užívání sál v Nemocnici Milosrdných, kde bych mohl provést první vakcinace.“...
Kniha
je rozdělená na číslované kapitoly. Text je psán trochu
složitěji, v delších větách a souvětích. Nechybí četné
dialogy či bohaté popisy míst.
...Isabel na to dopoledne vzpomínala jako na nejhorší ve svém životě. Dávala by přednost bouři na širém moři, úmorné práci nebo očkování tisíců lidí, čemukoli, jen aby nemusela zanechat své děti na takovém místě. Všemu, jen aby nemusela poslouchat nářek a žadonění velkých i malých, aby nemusela odtrhávat ručičky držící se jí za blůzu, vydržet jejich zklamané výrazy, odejít s pocitem, že se podílela na všeobecném podvodu, že byla spojencem těch, kdo je využili, že se nezachovala dobře, že nesplnila slib poskytnout jim lepší život. Od odjezdu z La Coruni prožily devět měsíců intenzivního vztahu, společných dobrodružství, obav i radostí, her a objevů. Devět měsíců je měla na starosti, všechny a každého zvlášť...
HODNOCENÍ:
Musím
napsat, že od dob trilogie Století od Kena Folletta mě zatím
žádný další historický román tak nezasáhl. Na vlastní kůži
se mi opravdu dostalo pod kůži. Zdánlivě nenápadná kniha, pro mě
od zatím neznámého autora, mě nadchla jednak svou propracovaností
a hlavně tématem, které je založeno na skutečných událostech.
Konečně jsem se jednou zase dočetla o něčem, o čem jsem do té
doby nikdy neslyšela. Na tomto titulu se mi líbí jeho
mnohovrstevnost. To, že není výhradně jen o boji proti neštovicím
a samotné expedici, ale ukazuje také složitost tehdejší doby,
sociální rozdíly mezi chudými a hladem trápenými venkovany a
majetnějšími obyvateli měst, nuzné podmínky dětí v
nalezincích, střety osvícenců s konzervativci, spory Španělska
s Francií či intriky politiků v zámořských državách, z nichž
se většina snažila v tamních podmínkách co nejvíce obohatit.
Opět musím vychválit i psychologické propracování jednotlivých
postav. Z počátku jsem teda nenáviděla doktora Balmise pro jeho
sobeckost a intriky, kterými ublížil dalším účastníkům
expedice a jeho ďábelský plán, záměrně nakazit děti
neštovicemi, ale po dočtení celého příběhu jsem musela uznat,
že byl svým způsobem nešťastným člověkem, který obětoval
vše pro vědu a výzkum a až příliš pozdě si uvědomil, že
život je i o něčem jiném. Každopádně jeho přínos pro lidstvo
je velký. Isabel jsem si oblíbila hned od první stránky.
Obdivovala jsem její statečnost, se kterou se ujala svého úkolu
členky očkovací expedice a jak se z venkovské naivní dívenky
stala zralou praktickou ženou, která zvládla ukočírovat
děti během cesty, ale také se naučit různé lékařské
praktiky, jež později uplatnila při práci v nemocnic v Novém
Španělsku. Mrzí mě, že se neví nic o jejím dalším osudu,
jako je tomu u obou pánů doktorů... Pro chudáka, doktora
Salvanyho, jsem uronila nejednu slzu. Jeho jsem musela také
obdivovat. Přes utrpení, způsobené chatrným zdravím, zvládl
obdivuhodný kus práce. No a co napsat o dětech? Ty byly pro
většinu dospělých jen nástrojem, jak přepravit vakcínu přes
oceán. Byly vybrány z nejchudších poměrů, nalezinců, či
„odkoupené“ od rodičů. Bylo jim přislíbeno dobrodružství a
vyhlídka lepší budoucnosti v podobě adopce bohatými Američany
či navrácení zpět k vlastním rodinám, ale ne vždy k tomu
opravdu došlo. Holt, úředníci v zámoří se jen neradi
podřizovali nařízením krále a plýtvali svými penězi... A historie? Ta na ně zapomněla už úplně.
Knihu
hodnotím 100% a doporučuji ji všem, kteří mají rádi historické
romány či příběhy založené na skutečných událostech.
Zároveň bych chtěla upozornit na to, že díky zmínění jmen
mnoha historických osobností, zevrubnému popisu boje proti
neštovicím a celé expedice, se nejedná o žádnou oddechovku a je
vyžadována čtenářova naprostá soustředěnost.
...Ale nakonec neovládaná loď zůstala na hladině a byla unášená proudem. Tehdy Balmis opravdu pochopil ironii života. On, který vyjel s cílem zlepšit si své podlomené zdraví, se ocitl na prahu smrti. „To je konec,“ pomyslel si. Bude tvořit část statistiky procenta zmizelých při ztroskotání na zaoceánských cestách. Náhle mu připadala nevýznamná všechna sláva, po níž toužil a kterou si zasloužil a očekával po návratu do Španělska. Před tím, co přinášela možnost smrti, bledla veškerá marnivost...
O
AUTOROVI:
Javier
Moro se narodil v Madridu. Původně pracoval ve filmovém průmyslu.
Od roku 1992 píše knihy. Česky zatím vyšly Indická princezna a
Červené sárí.
Žádné komentáře:
Okomentovat