ČAS ZAPOMNĚNÍ

SHARON GUSKIN

V ORIGINÁLE: The Forgetting Time

PŘEKLAD: Radovan Zítko

VYDAVATELSTVÍ: Euromedia Group, a.s. - Ikar

ROK VYDÁNÍ: 2016

POČET STRAN: 352

ANOTACE:

Čtyřletý Noe by chtěl jít domů. Zdá se, že na takovém přání není nic divného. Ale jeho matka Janie ví, že s Noemem není nic jen tak. A domov, který hledá, není ten jejich...

Janie žije sama a o otci svého synka ví jen to, že už ho nikdy neuvidí. Během kratičkého románku při dovolené na Trinidadu si sotva stihli vyměnit křestní jména. Roztomilý a bystrý Noe pro ni znamená celý svět, a proto si nad jeho chováním stále víc zoufá. Jak to, že mluví o věcech, které nikdy nezažil? Proč má tak panický strach z vody? A proč se pořád ptá, kdy přijde ta druhá máma? I přes nedůvěru a strach Janie nakonec vyhledá pomoc doktora Andersona, odborníka na reinkarnaci. Ten pomoc rád přislíbí, protože v Noemově případu vidí možný průlom ve svém bádání. A tak se oba jednoho dne ocitnou před dveřmi domu, kde bydlí žena, jejíž malý syn se už čtyři roky pohřešuje....

...„Můžu si vybrat, co z toho si budu pamatovat?“Ten kluk mu bude chybět.
„Můžeš to zkusit,“ řekl Anderson. „Ale nedá se zapomenout přítomnost, Noe. Chvíle, ve které jsme. Život, který máme teď. To je důležitější. To zapomenout nemůžeme.“...

Noe. Janie. Doktor Anderson. Rodina Crawfordových. Čtyřletý chlapec, který má panický strach z vody, v noci ho budí noční můry, vypráví o věcech, které nemohl nikdy zažít a stále chce domů. Za mámou, kterou ale není jeho biologická máma Janie. Zoufalá Janie se snaží sehnat pro Noema pomoc u všemožných lékařů, ale když jí jeden věhlasný psychiatr doporučí léčbu medikamenty na schizofrenii, tak váhá. Při brouzdání na internetu pak nalezne informace o reinkarnaci a přes různé odkazy se dostane k doktoru Andersonovi, odborníkovi na převtělování, který daný jev doposud zkoumal pouze v asijských zemích. Pokud by se potvrdilo, že se do Noema převtělil někdo jiný, tak by to byl jeho první americký případ a zlatý hřeb jeho končící kariéry. Na schůzce se tedy s Janie domluví na spolupráci, která ovšem není ani pro jednoho z nich vůbec jednoduchá. Svou roli v tom hraje nejen Noemův zhoršující se stav a Janiina nedůvěra a pochybnosti o reinkarnaci jako takové, ale především i profesorova nastupující vážná nemoc, kvůli které pomalu ztrácí paměť, zaměňuje slova nebo se třeba nedokáže zorientovat v prostoru. Po usilovném pátrání nakonec dvojice s chlapcem zamíří za rodinou Crawfordových.

...Chlapcova matka seděla z jeho druhé strany a dívala se z okénka.Jak se jen jmenuje?Její jméno se mu vykouřilo z hlavy. Bylo pryč.Mysl měl nezvykle jasnou. Šlo jen o to slovo, které mu unikalo. Bylo tam, přímo před ním, dobíralo si ho, jenže jeho mozek se přesto vzpíral, naprosto odmítal natáhnout byť jen prstíček, aby se ho dotkl...

Tento psychologicky laděný příběh ovšem není pouze o reinkarnaci. Je také o pocitech jednotlivých hrdinů. O zoufalství matky, která chce pomoci svému jedinému dítěti, jenž je pro ní vším. O vědci, který zasvětil celý svůj život bádání a výzkumu, stal se znalcem ve svém oboru a nyní se bojí, že ho vážná nemoc připraví o schopnost se vyjadřovat, pohybovat, vědět a on se stane bezmocným. Má dát přednost pomalému umírání nebo odejít důstojně, dokud ještě může? V neposlední řadě je třeba zmínit Crawfordovi, jejichž rodina se rozpadla po rodinné tragédii. Je možné odpustit a najít k sobě po letech opět cestu?

...Její srdce – něco se s ním stalo. To by řekla, kdyby si myslela, že ji Henry bude poslouchat. Věděla už, že ho má jednou provždy popraskané. Rozbité tak, že se nedalo spravit. Ale nepočítala s tím, že se jí tím prasknutím otevře...

Čas zapomnění je napsán velmi poutavě. Skládá se z kapitol, v nichž se jednotlivě střídá líčení o Noemovi, Janií, doktoru Andersonovi a rodině Crawfordových, aby se nakonec osudy všech spojily v jednu dějovou linku a čtenář se tak dozvěděl rozuzlení celého příběhu. Vše je pak doplněno o úryvky skutečných případů reinkarnace z knihy Život před životem od doktora Tuckera.

...Kosti nelžou. Tvrdí to archeologové a mají pravdu. Kosti si nevymýšlejí povídačky, protože by jim chtěly věřit. Neopakují něco, co někde zaslechly. Neznají mimosmyslové vnímání. Jsou přezkoumatelné, ve svých štěrbinách nosí pravdu o naší kazové materiální podstatě a naší jedinečnosti...

HODNOCENÍ:

Čas zapomnění hodnotím 90%. Na knihu mě nalákal komentář Jodi Picoult, mé oblíbené autorky, který je natištěn na její obálce. Řekla jsem si, že tak známá spisovatelka by asi hned tak něco nechválila. Zároveň mě zaujalo i tajemné téma reinkarnace, takže jsem neváhala a knížku si koupila. Zpracováním mi příběh připomíná právě knihy výše zmíněné autorky. Silné ústřední téma, v tomto případě reinkarnace, zpracované do nejmenších detailů a doplněné o psychologicky propracované hrdiny. Děj mě úplně pohltil. V textu jsem pro sebe objevila i několik hlubších myšlenek. Ale ještě více, než smyšlený příběh o Noemovi, se mi líbily úryvky z knihy Život před životem. Když jsem si uvědomila, že se něco takového může opravdu odehrát, tak mi z toho šel mráz po zádech. Tento titul doporučuji všem, kteří se nebojí a rádi čtou o tajemných věcech, přesahujících lidské chápání nebo vyhledávají silné, psychologicky zaměřené příběhy.

O AUTOROVI:

Sharon Guskin žije v Brooklinu. Je vdaná a má dva syny. Čas zapomnění je její knižní prvotinou. Dále se věnuje psaní a produkci oceňovaných dokumentárních dramat.

ZEMĚ ODPOLEDNÍHO SLUNCE

BARBARA WOOD

V ORIGINÁLE: Land of the Afternoon Sun

PŘEKLAD: Milena Pellarová

VYDAVATELSTVÍ: Euromedia Group, a. s. - Ikar

ROK VYDÁNÍ: 2017

POČET STRAN: 552

ANOTACE:

Nigel Barnstable získal titul svých předků, ale bohužel ne jejich majetek. Vydává se tedy do Ameriky, země neomezených možností, aby naplnil svůj sen o vlastním impériu. Na palubě parníku Mauretania narazí na mladičkou bohatou dědičku pohádkového majetku Elizabeth Van Lindenovou, kterou se rozhodne svést. Společně pak míří dál na západ, do Palm Springs, kde se Nigel rozhodne vybudovat velké datlové plantáže. Aristokratickým šarmem okouzlená Elizabeth teprve zde, odloučena od rodiny a přátel, zjišťuje, koho si vlastně vzala. Píší se však dvacátá léta minulého století a tehdy nebylo pro ženu z manželství téměř úniku. Elizabeth se však rozhodne bojovat. Navzdory Nigelovi, společnosti i zákonům. Je odhodlána získat opět svobodu a najít pravou lásku.

...V očích mu blesklo pohrdání. Najednou mu panské sídlo navzdory svým rozměrům připadalo malé a těsné a jeho obyvatelé úzkoprsí a přízemní. Člověk přichází na svět proto, aby něčeho dosáhl, myslel si, když sledoval, jak si baronka třesoucí se rukou sladí. Musí po sobě zanechat nějakou stopu, jinak přece život nemá smysl....

Země odpoledního slunce se odehrává v letech 1920-1923 postupně na zaoceánském parníku, v New Yorku a pouštním městečku Palm Springs v Kalifornii. Příběh se netočí jen kolem pohledného, ctižádostivého, anglického barona Nigela, který jde za svým cílem, velkofarmou na pěstování datlí, doslova přes mrtvoly, jeho mladé, z počátku naivní manželky Elizabeth, jejich služebnictva, sousedů a potulného, samotářského kovboje Codyho. Jeho součástí je také líčení o životě indiánského kmene Cahuilla, který je stále více a více utlačován nároky bílých osadníků, o ústupu tradic ve prospěch vzniku moderní americké společnosti, o počínající změně pohledu mužů na postavení žen ve společnosti, o rozvoji Hollywoodu, začátcích zvukového filmu a tím způsobených pádech některých hereckých hvězd. V neposlední řadě je příběh příběhem o přeměně původního Divokého západu s kovboji, indiány a zlatokopy, na moderní oblast s železnicí, asfaltovými silnicemi, velkými městy a službami pro turisty.

...Od té doby, co zmizeli bizoni a indiáni začali dostávat hovězí v konzervách, vypadají ztracení. Ale přesto si myslím, že misionáři, kteří sem přijeli s biblemi a pluhy, měli dobré úmysly. Razili heslo Zabij indiána a zachraň člověka. Škoda, že nedokázali zachránit oba....

Kniha je rozdělena na čtyři části, podle čtyřech let, ve kterých se děj odehrává. Každá část se pak skládá z několika kapitol. Text obsahuje nejen bohaté líčení děje, ale také četné dialogy a myšlenky jednotlivých postav, jež se jim honí hlavou a jsou zvýrazněny kurzívou.

...Už se mu to nestane. Jestliže v obchodním světě bude muset počítat se ženami – vrhl letmý pohled na právničku po Elizabetině boku – on se tomu přizpůsobí. Možná bude první, a získá tak před konkurenty náskok....

HODNOCENÍ:

Zemi odpoledního slunce hodnotím 95%. Díky výbornému psychologickému propracování jednotlivých postav, barvitému popisu míst, kde se děj odehrává, popisu vývoje celé společnosti, indiánské kultuře spojené s duchy a tajemnými rituály a několika lehce erotickým pasážím, je příběh velmi čtivý, napínavý a má spád. Ani chvilku jsem se nenudila a musím napsat, že se mi kniha líbila úplně celá. Nemám co vytknout! Vyhovovalo mi jak časové, tak geografické zasazení děje. Kdybych však měla opravdu vybrat něco, co se mi na knize líbilo ze všeho nejvíc, tak by to byla postupná přeměna hlavní hrdinky Elizabeth z naivní, mladičké dívky, která žila jen podle rodinných pravidel, v moderní, sebevědomou ženu, mající své cíle, k čemuž ale vedla dosti tvrdá a strastiplná cesta. Při čtení pasáží s popisy pouště či skal s indiánskými petroglyfy mi pak přišlo, jako bych u nich přímo stála a dívala se na ně. Pomyslnou třešničkou na dortu pak pro mě byl závěr s tajemným koncem jedné z hlavních postav. Šel mi z toho až mráz po zádech. Barbara Wood mě tímto románem opět nezklamala. Pokud máte rádi historické romány s milostnými prvky a trochou tajemna, tak si Zemi odpoledního slunce rozhodně nenechte ujít.

O AUTOROVI:

Barbara Wood pochází z Anglie, ale od dětství žije v USA. Na vysoké škole vystudovala francouzštinu a antropologii a následně cestovala. Než se stala spisovatelkou, vyzkoušela několik profesí. Nejdéle pracovala jako zdravotní sestra. Napsala několik románů, mezi mé nejoblíbenější patří Doktorka Samantha, Plamen duše, Poslední šamanka a Zlatá země. Autorka také publikuje pod pseudonymem Kathryn Harvey.