CO MĚ NAUČIL TUČŇÁK
TOM MICHELL
V
ORIGINÁLE: The penguin lessons
PŘEKLAD:
Irena Steinerová
ILUSTRACE:
Neil Baker
VYDAVATELSTVÍ:
NOXI, s. r. o.
ROK
VYDÁNÍ: 2016
POČET
STRAN: 208
ANOTACE:
Jedinečný,
silný životní příběh o nevídaném vztahu mezi mladým učitelem
a tučňákem. Pro všechny, kteří kdy snili o tom rozumět řeči
zvířat.
Dvacetiletý
Tom Michell, toužící po dobrodružství, přijme místo učitele
na prestižní argentinské internátní škole. Během svého výletu
do Uruguaye zachrání tučňáka uvězněného v ropné skvrně. Ten
den se jeho život navždy změní. Pták, který dostane jméno Juan
Salvador, odmítá mladého učitele opustit a jemu tak nezbývá nic
jiného, než svého nového „domácího mazlíčka“ propašovat
přes hranice a vrátit se s ním zpět do školy. Tučňák se
samozřejmě brzy dostává do centra pozornosti. Stane se z něj
nejen maskot ragbyového týmu, důvěrník paní domácí,
spoluhostitel Tomových party, ale také nejokázalejší plavecký
trenér ve světových dějinách. Navzdory těžkým časům
peronistické vlády, hrozivé ekonomice a politickým bojům Juan
Salvador všechny kolem sebe rozveseluje. (převzato z bux.cz)
S
koupí této knížky, stejně jako se sepsáním recenze jsem celkem
otálela. I když mě kniha upoutala svým tématem a grafickým
zpracováním obálky hned po vydání, tak jsem si ji koupila až o
téměř dva měsíce později. Trochu jsem se bála jaká bude,
protože až moc lidí na ni pělo jen samou chválu.
Za
sebe bohužel musím nakonec napsat, že jsem byla trochu zklamaná.
Očekávala jsem, že to bude taková nějaká oddechovka o životě
s tučňákem, která bude mít hlavu a patu, spád, u níž se
zasměju a během pár dnů ji budu mít přečtenou. Nakonec jsem
ale zjistila, že se jedná o trošku zdlouhavější autobiografii s
prvky cestopisu, díky čemuž se z několikadenní četby stala
četba zhruba dvoutýdenní.
… Vzduchem se nesl křik racků, pleskání lodních lan a pach ryb, a tato malá oáza bezpečí se poklidně koupala v paprscích zimního slunce. Jasné barvy racků, člunů a domů se nádherně vyjímaly na pozadí safírově modrého nebe...
Stejně
jako asi každého, kdo tuto knihu četl, mě nejvíce zaujalo
autorovo vyprávění o tučňákově záchraně, jeho převozu do
Argentiny a životě s ním. Osobně se mi líbily taky úseky s
barvitými popisy krajiny, měst či života na venkově. Co mi už
ale přišlo zdlouhavé a celkem mi vadilo bylo řešení tehdejší
politické a ekonomické situace. Pro čtenářovu představu a
dokreslení tehdejší doby to ale byly potřebné informace, takže
chápu, že je tam autor zařadil. Proto jsem zatnula zuby a
pročítala se tím, jen abych už byla u další kapitoly s
tučňákem.
… Rituál byl pokaždé stejný. Na vteřinu až dvě strčil zobák pod proud vody a pak energicky zatřásl hlavou. Když to dvakrát nebo třikrát zopakoval, začal si jednou nohou umývat hlavu a krk a na druhé přitom balancoval. Pak se pustil do čištění ostatních částí těla. Bylo překvapující, kam až si dokázal nohama dosáhnout; zdálo se, že má ohebné gumové kosti, které se dají libovolně zkroutit...
Kniha
je rozdělena do několika kapitol. Text je pak doplněn o překrásné
ilustrace od Neila Bakera. Vyzdvihnout bych chtěla také grafickou
úpravu obalu knihy, která mě upoutala ze všeho nejdřív. Ještě
jsem ani nevěděla, o čem je děj.
HODNOCENÍ:
Jak
jsem se zmínila již výše, tak jsem knihu četla zhruba dva týdny.
Hodnotím ji 80%, protože mi sice přišla místy zdlouhavá, ale
ústřední téma, život se zachráněným tučňákem, bylo velmi
zajímavé. Co mě naučil tučňák doporučuji všem, kteří čtou
autobiografie či cestopisy, jsou milovníky zvířat stejně jako já
nebo se zajímají o ekologii. Neboť nebít ekologické havárie,
tak by se daný příběh nikdy nestal.
O
AUTOROVI:
Tom
Michell pochází z jižní Anglie. Po pobytu v Argentině se vrátil
zpět a usadil se v Cornwallu. Je amatérským malířem. Jeho obrazy
jsou inspirovány přírodou. Je ženatý a má čtyři děti.
Žádné komentáře:
Okomentovat