ČAS ZAPOMNĚNÍ

SHARON GUSKIN

V ORIGINÁLE: The Forgetting Time

PŘEKLAD: Radovan Zítko

VYDAVATELSTVÍ: Euromedia Group, a.s. - Ikar

ROK VYDÁNÍ: 2016

POČET STRAN: 352

ANOTACE:

Čtyřletý Noe by chtěl jít domů. Zdá se, že na takovém přání není nic divného. Ale jeho matka Janie ví, že s Noemem není nic jen tak. A domov, který hledá, není ten jejich...

Janie žije sama a o otci svého synka ví jen to, že už ho nikdy neuvidí. Během kratičkého románku při dovolené na Trinidadu si sotva stihli vyměnit křestní jména. Roztomilý a bystrý Noe pro ni znamená celý svět, a proto si nad jeho chováním stále víc zoufá. Jak to, že mluví o věcech, které nikdy nezažil? Proč má tak panický strach z vody? A proč se pořád ptá, kdy přijde ta druhá máma? I přes nedůvěru a strach Janie nakonec vyhledá pomoc doktora Andersona, odborníka na reinkarnaci. Ten pomoc rád přislíbí, protože v Noemově případu vidí možný průlom ve svém bádání. A tak se oba jednoho dne ocitnou před dveřmi domu, kde bydlí žena, jejíž malý syn se už čtyři roky pohřešuje....

...„Můžu si vybrat, co z toho si budu pamatovat?“Ten kluk mu bude chybět.
„Můžeš to zkusit,“ řekl Anderson. „Ale nedá se zapomenout přítomnost, Noe. Chvíle, ve které jsme. Život, který máme teď. To je důležitější. To zapomenout nemůžeme.“...

Noe. Janie. Doktor Anderson. Rodina Crawfordových. Čtyřletý chlapec, který má panický strach z vody, v noci ho budí noční můry, vypráví o věcech, které nemohl nikdy zažít a stále chce domů. Za mámou, kterou ale není jeho biologická máma Janie. Zoufalá Janie se snaží sehnat pro Noema pomoc u všemožných lékařů, ale když jí jeden věhlasný psychiatr doporučí léčbu medikamenty na schizofrenii, tak váhá. Při brouzdání na internetu pak nalezne informace o reinkarnaci a přes různé odkazy se dostane k doktoru Andersonovi, odborníkovi na převtělování, který daný jev doposud zkoumal pouze v asijských zemích. Pokud by se potvrdilo, že se do Noema převtělil někdo jiný, tak by to byl jeho první americký případ a zlatý hřeb jeho končící kariéry. Na schůzce se tedy s Janie domluví na spolupráci, která ovšem není ani pro jednoho z nich vůbec jednoduchá. Svou roli v tom hraje nejen Noemův zhoršující se stav a Janiina nedůvěra a pochybnosti o reinkarnaci jako takové, ale především i profesorova nastupující vážná nemoc, kvůli které pomalu ztrácí paměť, zaměňuje slova nebo se třeba nedokáže zorientovat v prostoru. Po usilovném pátrání nakonec dvojice s chlapcem zamíří za rodinou Crawfordových.

...Chlapcova matka seděla z jeho druhé strany a dívala se z okénka.Jak se jen jmenuje?Její jméno se mu vykouřilo z hlavy. Bylo pryč.Mysl měl nezvykle jasnou. Šlo jen o to slovo, které mu unikalo. Bylo tam, přímo před ním, dobíralo si ho, jenže jeho mozek se přesto vzpíral, naprosto odmítal natáhnout byť jen prstíček, aby se ho dotkl...

Tento psychologicky laděný příběh ovšem není pouze o reinkarnaci. Je také o pocitech jednotlivých hrdinů. O zoufalství matky, která chce pomoci svému jedinému dítěti, jenž je pro ní vším. O vědci, který zasvětil celý svůj život bádání a výzkumu, stal se znalcem ve svém oboru a nyní se bojí, že ho vážná nemoc připraví o schopnost se vyjadřovat, pohybovat, vědět a on se stane bezmocným. Má dát přednost pomalému umírání nebo odejít důstojně, dokud ještě může? V neposlední řadě je třeba zmínit Crawfordovi, jejichž rodina se rozpadla po rodinné tragédii. Je možné odpustit a najít k sobě po letech opět cestu?

...Její srdce – něco se s ním stalo. To by řekla, kdyby si myslela, že ji Henry bude poslouchat. Věděla už, že ho má jednou provždy popraskané. Rozbité tak, že se nedalo spravit. Ale nepočítala s tím, že se jí tím prasknutím otevře...

Čas zapomnění je napsán velmi poutavě. Skládá se z kapitol, v nichž se jednotlivě střídá líčení o Noemovi, Janií, doktoru Andersonovi a rodině Crawfordových, aby se nakonec osudy všech spojily v jednu dějovou linku a čtenář se tak dozvěděl rozuzlení celého příběhu. Vše je pak doplněno o úryvky skutečných případů reinkarnace z knihy Život před životem od doktora Tuckera.

...Kosti nelžou. Tvrdí to archeologové a mají pravdu. Kosti si nevymýšlejí povídačky, protože by jim chtěly věřit. Neopakují něco, co někde zaslechly. Neznají mimosmyslové vnímání. Jsou přezkoumatelné, ve svých štěrbinách nosí pravdu o naší kazové materiální podstatě a naší jedinečnosti...

HODNOCENÍ:

Čas zapomnění hodnotím 90%. Na knihu mě nalákal komentář Jodi Picoult, mé oblíbené autorky, který je natištěn na její obálce. Řekla jsem si, že tak známá spisovatelka by asi hned tak něco nechválila. Zároveň mě zaujalo i tajemné téma reinkarnace, takže jsem neváhala a knížku si koupila. Zpracováním mi příběh připomíná právě knihy výše zmíněné autorky. Silné ústřední téma, v tomto případě reinkarnace, zpracované do nejmenších detailů a doplněné o psychologicky propracované hrdiny. Děj mě úplně pohltil. V textu jsem pro sebe objevila i několik hlubších myšlenek. Ale ještě více, než smyšlený příběh o Noemovi, se mi líbily úryvky z knihy Život před životem. Když jsem si uvědomila, že se něco takového může opravdu odehrát, tak mi z toho šel mráz po zádech. Tento titul doporučuji všem, kteří se nebojí a rádi čtou o tajemných věcech, přesahujících lidské chápání nebo vyhledávají silné, psychologicky zaměřené příběhy.

O AUTOROVI:

Sharon Guskin žije v Brooklinu. Je vdaná a má dva syny. Čas zapomnění je její knižní prvotinou. Dále se věnuje psaní a produkci oceňovaných dokumentárních dramat.

ZEMĚ ODPOLEDNÍHO SLUNCE

BARBARA WOOD

V ORIGINÁLE: Land of the Afternoon Sun

PŘEKLAD: Milena Pellarová

VYDAVATELSTVÍ: Euromedia Group, a. s. - Ikar

ROK VYDÁNÍ: 2017

POČET STRAN: 552

ANOTACE:

Nigel Barnstable získal titul svých předků, ale bohužel ne jejich majetek. Vydává se tedy do Ameriky, země neomezených možností, aby naplnil svůj sen o vlastním impériu. Na palubě parníku Mauretania narazí na mladičkou bohatou dědičku pohádkového majetku Elizabeth Van Lindenovou, kterou se rozhodne svést. Společně pak míří dál na západ, do Palm Springs, kde se Nigel rozhodne vybudovat velké datlové plantáže. Aristokratickým šarmem okouzlená Elizabeth teprve zde, odloučena od rodiny a přátel, zjišťuje, koho si vlastně vzala. Píší se však dvacátá léta minulého století a tehdy nebylo pro ženu z manželství téměř úniku. Elizabeth se však rozhodne bojovat. Navzdory Nigelovi, společnosti i zákonům. Je odhodlána získat opět svobodu a najít pravou lásku.

...V očích mu blesklo pohrdání. Najednou mu panské sídlo navzdory svým rozměrům připadalo malé a těsné a jeho obyvatelé úzkoprsí a přízemní. Člověk přichází na svět proto, aby něčeho dosáhl, myslel si, když sledoval, jak si baronka třesoucí se rukou sladí. Musí po sobě zanechat nějakou stopu, jinak přece život nemá smysl....

Země odpoledního slunce se odehrává v letech 1920-1923 postupně na zaoceánském parníku, v New Yorku a pouštním městečku Palm Springs v Kalifornii. Příběh se netočí jen kolem pohledného, ctižádostivého, anglického barona Nigela, který jde za svým cílem, velkofarmou na pěstování datlí, doslova přes mrtvoly, jeho mladé, z počátku naivní manželky Elizabeth, jejich služebnictva, sousedů a potulného, samotářského kovboje Codyho. Jeho součástí je také líčení o životě indiánského kmene Cahuilla, který je stále více a více utlačován nároky bílých osadníků, o ústupu tradic ve prospěch vzniku moderní americké společnosti, o počínající změně pohledu mužů na postavení žen ve společnosti, o rozvoji Hollywoodu, začátcích zvukového filmu a tím způsobených pádech některých hereckých hvězd. V neposlední řadě je příběh příběhem o přeměně původního Divokého západu s kovboji, indiány a zlatokopy, na moderní oblast s železnicí, asfaltovými silnicemi, velkými městy a službami pro turisty.

...Od té doby, co zmizeli bizoni a indiáni začali dostávat hovězí v konzervách, vypadají ztracení. Ale přesto si myslím, že misionáři, kteří sem přijeli s biblemi a pluhy, měli dobré úmysly. Razili heslo Zabij indiána a zachraň člověka. Škoda, že nedokázali zachránit oba....

Kniha je rozdělena na čtyři části, podle čtyřech let, ve kterých se děj odehrává. Každá část se pak skládá z několika kapitol. Text obsahuje nejen bohaté líčení děje, ale také četné dialogy a myšlenky jednotlivých postav, jež se jim honí hlavou a jsou zvýrazněny kurzívou.

...Už se mu to nestane. Jestliže v obchodním světě bude muset počítat se ženami – vrhl letmý pohled na právničku po Elizabetině boku – on se tomu přizpůsobí. Možná bude první, a získá tak před konkurenty náskok....

HODNOCENÍ:

Zemi odpoledního slunce hodnotím 95%. Díky výbornému psychologickému propracování jednotlivých postav, barvitému popisu míst, kde se děj odehrává, popisu vývoje celé společnosti, indiánské kultuře spojené s duchy a tajemnými rituály a několika lehce erotickým pasážím, je příběh velmi čtivý, napínavý a má spád. Ani chvilku jsem se nenudila a musím napsat, že se mi kniha líbila úplně celá. Nemám co vytknout! Vyhovovalo mi jak časové, tak geografické zasazení děje. Kdybych však měla opravdu vybrat něco, co se mi na knize líbilo ze všeho nejvíc, tak by to byla postupná přeměna hlavní hrdinky Elizabeth z naivní, mladičké dívky, která žila jen podle rodinných pravidel, v moderní, sebevědomou ženu, mající své cíle, k čemuž ale vedla dosti tvrdá a strastiplná cesta. Při čtení pasáží s popisy pouště či skal s indiánskými petroglyfy mi pak přišlo, jako bych u nich přímo stála a dívala se na ně. Pomyslnou třešničkou na dortu pak pro mě byl závěr s tajemným koncem jedné z hlavních postav. Šel mi z toho až mráz po zádech. Barbara Wood mě tímto románem opět nezklamala. Pokud máte rádi historické romány s milostnými prvky a trochou tajemna, tak si Zemi odpoledního slunce rozhodně nenechte ujít.

O AUTOROVI:

Barbara Wood pochází z Anglie, ale od dětství žije v USA. Na vysoké škole vystudovala francouzštinu a antropologii a následně cestovala. Než se stala spisovatelkou, vyzkoušela několik profesí. Nejdéle pracovala jako zdravotní sestra. Napsala několik románů, mezi mé nejoblíbenější patří Doktorka Samantha, Plamen duše, Poslední šamanka a Zlatá země. Autorka také publikuje pod pseudonymem Kathryn Harvey.

DÍVKA V LEDU

ROBERT BRYNDZA

V ORIGINÁLE: The girl in the ice

PŘEKLAD: Kateřina Elisová

VYDAVATELSTVÍ: Grada Publishing, a. s., pod značkou Cosmopolis

ROK VYDÁNÍ: 2016

POČET STRAN: 441

ANOTACE:

Poté co je v parku v jižním Londýně pod vrstvou ledu nalezeno tělo mladé ženy, na místo přijíždí detektiv šéfinspektor Erika Fosterová. Oběť, krásná dívka z mocné a bohaté rodiny, měla podle všeho dokonalý život. Když Erika začne pátrat hlouběji, vynoří se souvislosti mezi její vraždou a smrtí tří prostitutek, které někdo uškrtil, svázal jim ruce a hodil do vodních ploch po Londýně. Jaká je spojitost mezi dcerou vlivného lobbisty, který si myslí, že může ovlivňovat i vyšetřování, a mrtvými imigrantkami? Jaké temné tajemství dívka v ledu skrývala? Čím více se Erika přibližuje k odhalení pravdy, tím více se vrah blíží k Erice. Poslední případ detektiva šéfinspektora Fosterové skončil katastrofou a smrtí pěti policistů včetně jejího manžela. Eričina kariéra visí na vlásku, musí bojovat s vlastními démony i s vrahem, který je hrůznější než kdokoliv, komu čelila v minulosti. Dopadne ho dříve, než udeří znovu?

Všudypřítomná reklama v metru je mocná čarodějka, takže i já podlehla jejím svodům a letěla si Dívku v ledu koupit. Zprvu jsem byla z děje nadšená. Objevení Andreiny mrtvoly, začátek vyšetřování, prostě paráda. Příběh byl napsán srozumitelně, bez zbytečných složitostí. Občas se tam našel i nějaký vtipnější popis podezřelého, takže se člověk mohl i zasmát. Čím více však přibývalo zavražděných, podezřelých, rozhádaných uvnitř policejního týmu a intrik z řad nejvyšších kruhů a čím méně mi zbývalo stran k dočtení, tím více mé nadšení pohasínalo. Děj mi najednou připadal nekonečný a moc rozvláčný. Začaly mi v něm vadit zevrubné popisy jednotlivých míst a osob. Zároveň mi vadily i časté rozepře uvnitř policejního týmu. Příběh mi, asi i díky zasazení do Anglie, trochu připomínal Vraždy v Midsomeru, kdy je děj založen na vyšetřování několika spolu souvisejících vražd, obviňování mnoha lidí a nudném vyšetřování detektiva Barnabyho, se kterým se alespoň nehádá zbytek policejního sboru.

...Erice opět hlavou probleskla představa vajíčka na nožkách. Giles – malý a zavalitý – sedí sám na zídce a nohama nedosáhne na zem...

Dívka v ledu je rozdělena na kapitoly. Nejvíce se mi líbily ty, které byly psány z pohledu vraha, v nichž popisuje své pocity a činy.

...Může mě vidět? Postava couvla kousek dál do tmy. Vidí mě stejně dobře jako já ji? Ne. To je nemožné. Ta děvka tak dobrá není. Dívá se na svůj vlastní odraz a určitě má pořádnou depresi z toho, co na ni zírá...

HODNOCENÍ:

Podle jiných recenzí a reklam jsem od knihy očekávala mnohem víc. Mé mínění již nezvrátil ani napínavější konec příběhu. Jelikož však máme každý jiný vkus, tak si Dívku v ledu určitě přečtěte a dejte mi vědět svůj názor. Příběh dále doporučuji všem, kteří čtou rádi detektivky zasazené do Anglie. Celkově hodnotím 75 %.

O AUTOROVI:

Britský spisovatel Robert Bryndza žije na Slovensku. Bestseller Dívka v ledu je prvním dílem ze série o policistce Erice Fosterové. V současné době vyšel další díl - Noční lov. Robert Bryndza píše také romanticky a humorně laděné knihy.

10 KNIH, KTERÉ OVLIVNILY MÉ KNIHOMOLSTVÍ

Před nedávnem jsem přemýšlela o tom, kde se vlastně vzala má závislost na knihách, jaký byl vývoj mého knihomolství. Zamyslela jsem se proto a sestavila žebříček 10 knih, jež mě přivedly ke čtení, k oblíbeným tématům nebo autorům a dodnes zaujímají čestné místo v mé knihovničce. Které to jsou a jaké vzpomínky mám s nimi spojené najdete níže. 

SLABIKÁŘ – ve škole jsme se písmena, slabiky apod. učili nejprve z takového červeného sešitu s obrázky (již bohužel nemám :( ). Pak jednou přišla do třídy paní učitelka a všechny přezkušovala ze čtení. Ti, co jim šlo čtení už dobře, dostali slabikář, ostatní pak ještě museli trénovat... Já byla mezi prvními, jež ho dostali. Pamatuju si to nadšení. Dostat ho, byla totiž prestiž, protože mezi námi, několika spolužačkami, již tehdy bujela soutěživost, takže jsme se předháněly v tom, která ho získá dřív.... 

DOBRODRUŽSTVÍ VEVERKY ZRZEČKY – první knížka, již jsem četla. Tenkrát nahlas, rodičům před spaním. Slova na prvních pár stránkách jsou ještě rozdělena na slabiky, dál jsem se je pak už musela snažit nerozdělovat a číst plynule....

POHÁDKY Z PSÍ BOUDY NA DOBROU NOC – první knížka s psí tématikou, kterou jsem četla. Navíc doplněna o úžasné obrázky. Naši mi ji přivezli jako dárek ze služební cesty...

MY TŘI A PES Z PĚTIPES – tato knížka přežila mamku, její bráchy, jejich děti a nakonec se dostala až ke mě...

ROBINSON CRUSOE – jediná knížka, jíž obohatil naši rodinnou knihovničku taťka. Pamatuje ještě jeho dětství. Já ho četla asi v 9 letech a ještě nyní si pamatuju, jak se mi hrozně líbil a já hltala stránku za stránkou jen abych se dozvěděla, jak bude Robinsonovo dobrodružství pokračovat.

MEDVÍDEK PÚ – po Krtečkovi moje nejoblíbenější pohádková bytost. Mám raději Púovu podobu z této knížky, než tu od Walta Disneyho....

PILÍŘE ZEMĚ – u nich musím zmínit hned dvě prvenství. Jednak to byl první titul, který jsem kdy četla od teď již mého oblíbeného autora Kena Folletta a zároveň to byl můj první přečtený obsáhlý román. Od té doby se už nebojím číst jakkoliv silnou knížku.

KYTICE – jedna z mála knížek z povinné školní četby, která mě opravdu bavila a dodnes se k ní občas ráda vracím.

PŘEMYSLOVSKÁ EPOPEJ – tu mám ze všech děl Vlastimila Vondrušky nejraději. 

VYPRAVĚČKA – první titul od Jodi Picoult, který jsem si koupila, přečetla a tím odstartovala svou oblibu v díle této autorky.

A kterých 10 knih přivedlo ke čtení vás?

MLUV

LAURIE HALS ANDERSON

V ORIGINÁLE: Speak

PŘEKLAD: Viola Somogyi

VYDAVATELSTVÍ: Euromedia Group, a. s. – Yoli

ROK VYDÁNÍ: 2016

POČET STRAN: 200

ANOTACE:

Melinda Sordino nastupuje do prvního ročníku na Merryweatherskou střední s cejchem na čele. Potom co zavolala na závěrečný školní večírek policii, se s ní skoro nikdo ze spolužáků nebaví. Už jen cesta do školy představuje pro Melindu obrovské sebezapření, následují však o nic méně trýznivé hodiny a hodiny se spolužáky, kteří ji ostentativně přehlížejí. Melinda se uzavírá do sebe a čím dál víc se izoluje od okolí. Málokdo by si všiml, že téměř nemluví, a už ani nikoho nezajímá, proč tehdy na policii zavolala….

Jediným světlým bodem jsou pro Melindu hodiny výtvarné výchovy volnomyšlenkářského profesora Freemana. Jako ročníkový úkol si Melinda vybrala téma stromu. Nejdříve si s tím nevěděla rady, ale pak zjistila, že jen při malování se cítí znovu svobodná a nesvázaná trpkou vzpomínkou na závěrečný školní večírek. Útočištěm před okolním světem je jí tajná skrýš ve školním kumbálu, ve kterém si vytvořila malý výtvarný ateliér. Tady může být sama sebou, malovat znovu a znovu samu sebe, a stavět tak kousek po kousku svoji duši dohromady.

Mluv je psychologickou sondou do života a mysli náctileté studentky Melindy, která prochází složitým obdobím poté, co prožila traumatickou událost na závěrečném školním večírku. Mel upadá do čím dál větší deprese, apatie vůči okolí, přestává se všemi komunikovat, sebepoškozuje se a hlavou se jí dokonce mihne myšlenka na sebevraždu. Nikoho ve skutečnosti nezajímá, co se s ní stalo, proč se ze dne na den tak zhoršila ve škole a uzavřela se okolnímu světu. Až pan Freeman, učitel výtvarky, vycítí Melindinu bolest a pokusí se jí pomoci. Zda se mu to povede a Melinda se odrazí z úplného dna zase zpět, vám už neprozradím.

...Mám dojem, jako bych měla v břiše dravé zvíře, cítím, jak mi drásá žebra. I když se snažím na to zapomenout, vzpomínka se mnou zůstává a poskvrňuje mě...

Melindin stav však neovlivňuje pouze zmíněný traumatický zážitek. Negativní působení na její psychiku má také přístup spolužáků nebo rozpadající se rodinné zázemí. Pro dokreslení prostředí, ve kterém se Mel pohybuje, proto autorka využívá osudy i dalších postav - Meliných rodičů, bývalé kamarádky Rachel nebo dočasné rádoby kamarádky Heather. Vše je pak doplněno o popis školy, jejího fungování, rozdělení studentů na skupiny – Fotbalisty, Dobrodějky, Roztleskávačky, ostatní… 

...Heather dnes není ve škole. Všichni pomlouvají její ubohou výzdobu. Vsadím se, že bude nemocná až do konce školního roku. Heather by okamžitě měla utéct z domova a dát se k námořnictvu...

Na příběhu oceňuji hlavně psychologické propracování jednotlivých postav. Bylo zajímavé sledovat duševní vývoj hlavní hrdinky. Musela jsem obdivovat i práci autorky, případně překladatelky s jazykem. Některé pasáže mě svou symbolikou opravdu dostaly. Kniha je pak rozdělena na čtyři části - na čtyři školní čtvrtletí, z nichž se každá skládá z různě dlouhých kapitol.

...Jak rostliny rostou: rychle. Většina rostlin rychle vyroste a umírá mladá. Lidé se dožívají sedmdesáti let, fazole čtyř měsíců, možná pěti. Jakmile maličkatá rostlinka vykoukne ze země, vyraší na ní listy, aby mohla vstřebávat víc slunečního záření. Pak spí, jí a vyhřívá se na slunci, dokud není připravená ke kvetení - takový rostlinný puberťák...

V neposlední řadě bych chtěla upozornit také na grafické zpracování obalu knihy, které mě upoutalo na první pohled a jež bylo hlavním důvodem, proč jsem si Mluv pořídila.

...Až budeš příště dělat ten strom, tak nemysli na stromy. Mysli na lásku, nenávist, radost nebo hněv - na cokoliv, při čem budeš něco cítit, budou se ti potit dlaně a křivit prsty. Soustřeď se na ten pocit. Když lidé nedávají najevo, co cítí, postupně umírají. Divila by ses, kolik dospělých je uvnitř mrtvých - chodí po světě a vůbec netuší, kdo jsou, jen čekají na infarkt, rakovinu nebo až je přejede náklaďák, aby to už měli za sebou. Je to ta nejsmutnější věc, co znám...

HODNOCENÍ:

Mluv hodnotím 85%. Bylo to takové děj neděj. Spíše šlo o tu psychologii, než nějaký strhující román. Musím upřímně napsat, že s první polovinou knihy jsem měla potíž, hlavně se začátkem, kde se psalo o škole, Roztleskávačkách apod. V tomhle asi Američany nikdy nepochopím. Knížku jsem chtěla hned několikrát odložit a nedočítat, ale ještě že jsem tak neučinila. Druhá polovina byla mnohem záživnější, našla jsem v ní i několik pro mě zajímavých myšlenek. Některé pasáže mi dokonce připomněly moje dřívější myšlenky spojené s trpkými zážitky ze střední. Naštěstí všude je nějaký pan Freeman, který je ochotný naslouchat a pomoci… Ať tak či onak, knihu doporučuji všem bez rozdílu věku a pohlaví. Každý si v ní určitě najde to své. A hlavní je její poselství, které však vyjde najevo až po dočtení celé knihy. Myslím si, že se jedná o trošku náročnější literaturu, nad kterou se čtenář musí zamyslet, aby Melindin příběh vyzněl, tak jak má. Kniha byla zfilmována. Postavu Melindy ztvárnila Kristen Stewart.

O AUTOROVI:

Laurie Hals Anderson vystudovala Georgetownskou univerzitu. Proslavila se hlavně jako autorka Young Adult románů. Nejvýznamnějším je Mluv, za který získala několik ocenění. 

KNIŽNÍ ROZLUČKA S PRAHOU

S koncem roku skončilo také mé pracovní působení v Praze. Před odstěhováním se jsem prošla ještě naposledy svá oblíbená knihkupectví a pořídila si tyto krásky.

Je to i můj život od Jodi Picoultové byla radost a zároveň povinnost, abych obohatila svou sbírku titulů od této autorky. Na Sůl moře mě nalákaly recenze, které jsem o ní četla. Před pádem jsem si koupila z toho důvodu, že autor je scénáristou Sběratelů kostí, což je můj oblíbený seriál, takže bych od něho chtěla poznat i něco dalšího. No a na Dívku v ledu jsem se nechala nalákat reklamou v metru. :) Recenze na tyto a mnohé další knížky zde najdete během následujících týdnů.

PSÍ CESTA

W. BRUCE CAMERON

V ORIGINÁLE: A Dog´s Journey

PŘEKLAD: Renáta Tetřevová

VYDAVATELSTVÍ: Euromedia Group, k.s. - Ikar

ROK VYDÁNÍ: 2013

POČET STRAN: 320

ANOTACE:

Psi jsou andělé, kteří k nám přicházejí, aby na nás dávali pozor, protože v tom je jejich cesta a poslání. Mohou se narodit několikrát za sebou, aby se zdokonalovali v rozličných dovednostech, čím dál tím lépe chápali člověka – a mohli se o nás postarat. Pokračování knihy Psí poslání, kterou si zamilovali čtenáři po celém světě, přináší další dobrodružství chundelatého psího kamaráda, který po smrti zbožňovaného páníčka Ethana nachází nový smysl života po boku Ethanovy vnučky Clarity – ať už jako zvídavé a nezbedné holčičky, na niž číhá na jejich farmě za každým rohem nebezpečí, anebo mladé dámy, která zrovna čelí nástrahám puberty. Provází jí celým životem jako labrador Buddy, kříženka Molly, miniaturní voříšek Max a nakonec bígl Toby. Je ochráncem, věrným přítelem do nepohody i společníkem ve chvílích nejtěžších. Jeho láska ke Clarity, ale i k ostatním lidem, které na své pouti potkal, je totiž věčná.

Toby si v Psí cestě myslí, že jeho jediným a nejdůležitějším posláním je starat se o Clarity (CJ), Ethanovu nevlastní vnučku. Proto, když zemře a opět se narodí, netouží po ničem jiném, jen se dostat k CJ. Rodí se v několikaletých odstupech, na různých místech a v různých podobách, takže se k CJ vždy nějakým způsobem dostane. V průběhu času, ale pochopí, že jeho holčička není jediná, kdo ho potřebuje, že má vyšší poslání, než jen péči o CJ....

...„ Psi jsou andělé, které nám posílá Bůh, aby nám pomáhali. Proto jsi tady. Pomáháš jeptiškám v boží práci. Takže já ti dám, jen mezi námi kluky, něco dobrého na zub,“ usmíval se Eddie. Nikdy jsem nepochopil, co mi to vykládal, ale takové dobrůtky, jaké mi dával on, jsem ještě nikdy předtím nejedl!...

Opět se jedná o silný, citlivě napsaný příběh, vypravovaný přímo pejskem. Psí cesta mi přišla ještě o trošku více emotivnější, než Psí poslání, možná to bylo způsobeno zápornou postavou – Clarityinou matkou Glórií, která dělala peklo ze života nejen dceři, ale hlavně Tobymu a která měla v příběhu celkem velké pole působnosti....

...Gloria na mě ukázala ukazováčkem a já se nakrčil. „Nehodlám tu trpět žádného psa. Je mi jedno, co s ním uděláš. Je mi jedno, co se s ním stane. Ale jestli si ho tady necháš, udělám vám oběma ze života peklo.“

HODNOCENÍ:

Opět 100 %. Knihu doporučuju určitě všem pejskařům a milovníkům zvířat. Stejně jako Psí poslání jsem ji četla podruhé. Po přečtení obou titulů mám pejsky ještě raději. Jsou to chytří a moc šikovní tvorové, kteří si zaslouží naši lásku a pozornost. Opět nutnost mít při ruce kapesníčky!!

O AUTOROVI:

W. Bruce Cameron žije v Kalifornii. Napsal šest knih, přičemž úspěch slavil už se svou prvotinou 8 Simple Rules for Dating My Teenage Daughter, podle níž televizní stanice ABC natočila sitcom. Největšího úspěchu však dosáhl románem Psí poslání, který se držel 52 týdnů v žebříčku bestsellerů New York Times.