iNKa - iNspiration by Katenýsek

MŮJ DĚDEČEK BY MĚ POPRAVIL

JENNIFER TEEGE, NIKOLA SELLMAIR

V ORIGINÁLE: Amon. Mein Grossvater hätte mich erschossen

PŘEKLAD: Miloslava Hnízdilová

VYDAVATELSTVÍ: Metafora s. r. o.

ROK VYDÁNÍ: 2017

POČET STRAN: 205

ANOTACE:

Příběh Jennifer Teegeové je upřímnou výpovědí ženy, která čirou náhodou zjistí, že je potomkem brutálního nacisty a válečného zločince Amona Götha, známého ze Schindlerova seznamu, a postaví se k této skutečnosti čelem.

Život Jennifer Teegeové se odhalením rodinného tajemství obrátil vzhůru nohama. Když v osmatřiceti objevila knihu o minulosti své biologické rodiny, nadobro to roztříštilo její identitu i představu o sobě samé. A to si myslela, že se s těžkými skutečnostmi svého života již vyrovnala – nechtěné a odlišné dítě...

Objevila, že jejím dědečkem byl Amon Göth, brutální velitel koncentračního tábora Plaszow, který v roce 1946 skončil na šibenici. Ruth Irene Kalderová byla jeho milenkou, žila s ním ve vile v táboře a mlčky přihlížela jeho zločinům. Pro Jennifer tato žena přitom vždycky byla laskavou babičkou a milou vzpomínkou na rané dětství. Její matka, dcera Amona a Ruth Irene, ji porodila po krátké známosti s nigerijským přítelem a brzy po narození ji odložila do ústavu, kde Jennifer zůstala do sedmi let. Od té doby nebyla s původní rodinou v kontaktu a vcelku šťastně vyrůstala u adoptivních rodičů, ač s vědomím, že je „jiná“.

Poté, co je Jennifer v dospělosti konfrontována s temnou minulostí své původní rodiny, pustí se do pátrání a v doprovodu novinářky Nikoly Sellmairové rozkrývá rodinnou historii i nedávné dějinné události. Navštíví místa, kde se vše odehrálo, setká se s biologickými rodiči a snaží se najít odpovědi na otázky, co se vlastně přihodilo, je-li zlo dědičné a za co je ona sama odpovědná.

Už jen podle názvu a anotace jsem od knihy očekávala něco zcela jiného. Domnívala jsem se, že se bude jednat hlavně o Jennifeřinu autobiografii, v níž se bude vyrovnávat s faktem, že jejím dědečkem byl nacistický zločinec Amon Göth a bude rozebírat pouze tuto temnou historii své biologické rodiny. Mile mě tak překvapilo, že byl příběh mnohotématičtější, takže jsem se v něm dočetla i o autorčině nelehkém dětství, dospívání či boji s depresemi.

...Jsem mu podobná i já? Liším se od něj barvou kůže. Představuji si, že bych stála vedle něj. Oba jsme vysocí. Já mám 1,83 m, on měřil 1,93 m., na tehdejší dobu byl obrem.On v černé uniformě s lebkami, já vnučka s černou kůží. Co by řekl černé vnučce, která ještě k tomu mluví hebrejsky? Byla bych pro něj jen hanbou, bastardem, který pošpinil rodinu. Můj dědeček by mě určitě byl zastřelil...

Ovšem kniha není jen o Jennifer. Je také o jejích cestách do Polska, kde pátrá po rodinné historii přímo na místech, spjatých s Amonem a do Izraele, kde ji čtenář nejprve zastihuje při studiu a pak se tam s ní po letech vrací, aby ji doprovázel při setkání s přáteli židovského původu, jimž chce sdělit informace o svém dědečkovi. Díky tomu je příběh obohacen o všeobecné informace jako je popis Tel Avivu, Jeruzaléma, života ortodoxních Židů, života v kibucu nebo základní údaje o blízkovýchodním konfliktu.

...Na každé druhé křižovatce v Mea Shearim visela cedule v několika jazycích nabádající turisty, že se smějí procházet čtvrtí jen se zakrytýma rukama a nohama. Lidé tu žijí bez rádia, televize nebo internetu. Na několikapatrových úzkých domech visí plakáty, z nichž se místní dozvídají novinky: otevření obchodů, přednášky a svatby. Jsou tu i bizarní oznámení: rabíni zvou k modlitbám o déšť. Vedle toho varování: chlapci se nesmějí čtvrtí procházet společně s dívkami. Jak může někdo takhle žít? Ve světě plném nařízení a zákazů, přenesený zpět do předminulého století?...

Kniha je pak rozdělena na několik kapitol, ve kterých se lze dočíst nejen o Jennifer a historii její biologické rodiny, ale také o všeobecném výzkumu vyrovnávání se s rodinnou historií u potomků jiných nacistů nebo i u potomků jejich obětí. Vše je pak doplněno o několik fotografií, které zachycují kromě Jennifer a jejích přátel z Izraele také Amona Götha nebo jeho milenku Ruth Irene.

...I já se ptám, zda je život jen pouhou řadou náhod nebo zda nás řídí nějaká nadřazená moc, jako je třeba Chi. Dlouhou dobu jsem věřila jen na náhodu, nikoliv na osud. Od té doby, co znám historii své rodiny, smýšlím jinak. Naše rozhodnutí nejsou zcela svobodná, některé věci jsou na naší životní pouti předurčené...

HODNOCENÍ:

O knize jsem poprvé četla loni na podzim v jednom německém čtrnáctideníku a hned mě svým tématem zaujala. Řekla jsem si, že jakmile bude vydána i u nás, tak si ji pořídím. Naše rodina byla totiž také poznamenána hrůzami 2.světové války. U nás ovšem byly mezi členy rodiny nacistické oběti. Strejda, babiččin bratr, byl totálně nasazený v továrně v Linci. Manželka dědova bratra zase přežila uvěznění v koncentračním táboře a pochod smrti. Tématiku jsem tedy doposud znala spíše z této strany. Nikdy jsem se nezajímala o to, jaké to asi je, být potomkem pachatele takových zrůdností. Když jsem o Jennifer četla v tom časopise, tak jsem si říkala, jaký je to paradox, že dcera nacisty otěhotněla s Nigerijcem, takže jeho vnučka není „čisté rasy“. Napadlo mě, co by tomu asi řekl. Musím napsat, že autorku obdivuju za to, jak se dokázala vyrovnat nejen s historií své biologické rodiny, složitým dětstvím, ale také s odmítnutím matky navázat trvalý kontakt. Na titulu se mi líbila i Jennifeřina otevřenost, vykreslení těch nejniternějších pocitů a to, že se v ní rozebírala i další témata, z nichž mě osobně nejvíce zaujaly popisy Izraele, měst v něm nebo života ortodoxních Židů. Knihu hodnotím 90%. Ačkoliv obyčejně literaturu faktu nečtu, tak tato mě opravdu nadchla. Po jazykové stránce se četla dobře. Občas jsem měla spíše potíže vstřebat informace například o činech Amona Götha, takže jsem ji nečetla úplně naráz, ale postupně, abych se s tím srovnala. Její přečtení doporučuji všem, kteří se zajímají o 2.světovou válku, hledají další úhel pohledu na ni nebo mají rádi mnohotématické příběhy s hlubšími myšlenkami. Nejedná se o žádnou oddechovku!!

O AUTOROVI:

JENNIFER TEEGE – je německo-nigerijského původu. Matka ji odložila do dětského domova a v sedmi letech byla adoptována. Po celý život se vyrovnávala s faktem, že je „odlišná“. Vysokou školu vystudovala v Izraeli, kde se naučila i hebrejsky. Po návratu do Německa pracovala v reklamě. S manželem vychovává dva syny.

NIKOLA SELLMAIR – po studiu žurnalistky v Mnichově vystudovala ještě politiku, ekonomii a komunikaci. Pracovala po celém světě. Je redaktorkou časopisu Stern. Pro knihu o Jennifer připravila kapitoly upřesňující fakta, historický kontext, rozhovory s ostatními zúčastněnými a vnější pohled na celou Jennifeřinu aktuální situaci.