ZLOMENÍ ANDĚLÉ

GEMMA LIVIERO

V ORIGINÁLE: Broken Angels

PŘEKLAD: Zdeňka Zvěřinová

VYDAVATELSTVÍ: Euromedia Group, a. s. - Knižní klub

ROK VYDÁNÍ: 2018

POČET STRAN: 408

ANOTACE:

Mladá dívka Elsi je uvězněná v lodžském ghettu. Ve chvíli, kdy zjistí, že o jejím životě rozhodují jiní, se rozhodne bojovat a způsobit nacistům co největší škody. Bez ohledu na cenu, kterou bude muset zaplatit – a která se přesto ukáže být příliš vysoká.

Modrooká a blonďatá Matilda je odvlečena od svých rodičů a převezena z Rumunska do srdce Německa. Má být součástí projektu Lebensborn. Její noví opatrovníci z ní chtějí učinit dokonalou Germánku, ale Matilda je odhodlána hlavně pomáhat dalším dětem se stejným osudem. Spolu si uchovají naději, spolu snad jednoho dne uprchnou.

Willem se ve snaze zavděčit se otci, vysoce postavenému nacistickému důstojníkovi, účastní zvěrstev v koncentrácích i ghettech. To, co vidí – a hlavně, co musí dělat – mu však otevře oči. Zasvětí svůj život nápravě svých hříchů. Jenže ve válkou zmítané nacistické Evropě je to tanec na ostří nože.

Tři zraněné duše, tři polámané anděly, kteří nechtěli než pomáhat druhým a prožívat své lásky a štěstí, spojí dějiny dohromady. Společně získávají poslední šanci. Společně budou opět celí... nebo zemřou.

...Když se táta vrátil, omluvil se mi, že se přestal ovládat. Začali jsme spolu znovu mluvit a život se vrátil do normálních, i když nových kolejí. Přesto jsem věděla, že nám válka něco bere. Ničila jednoduché vztahy a křivila je v něco složitého. Rozdělovala naši rodinu...

Historický román Zlomení andělé se odehrává za 2.světové války v Polsku, Rumunsku a hlavně Německu. Události tehdejší doby jsou v něm popisovány z pohledu třech hlavních postav - polské položidovky Elsi, rumunské holčičky Matildy a německého nacistického lékaře Willema. Tyto tři osoby z rozdílných prostředí spojí jedno. Nenávist vůči nacistům a naděje na lásku a nový začátek. Jenže válka není zdaleka u konce, nepřátelé číhají na každém rohu a žádný projev dobra nemůže zůstat nepotrestán...

...“Elsi, všechno, při čem jsem tě zatím viděl, jsi dělala s dobrým úmyslem. V těchto těžkých dobách však někdy dobré úmysly zajdou moc daleko a těžko je vysvětlíš někomu dalšímu. To, kvůli čemu o sobě dnes večer pochybuješ, posoudí jen Bůh. Na to nezapomínej. Žijeme v nesnesitelných podmínkách.“ Právě kvůli tomu si dělám starosti. Že to Bůh možná vidí jinak...

Jelikož se příběh odehrává v průběhu několika let a měsíců, tak je kniha rozdělena na jakoby části, které se dále dělí na číslované kapitoly. Každá kapitola je pak nadepsána jménem jedné z hlavních postav, z jejíhož pohledu je děj v ní vypravován. Ocenit bych chtěla také úžasnou práci s jazykem.

...Je těžké vyjádřit zármutek slovy nebo mu dát nějaký řád. Nevyrovnaně stoupá a zase klesá jako vlna. Ve chvílích, kdy se přistihnu, že myslím na něco jiného než na Lenu, mě jako silný déšť zahalí vina a já se opět vrátím k cestování v čase, abych tu bolest snížil. Viděl jsem, jak lidé truchlí, a přemýšlel jsem, proč to dělají. Až když se něco stane, až když někdo odejde a nechá nás na tomto světě samotné, teprve tehdy pochopíme obrovitost té ztráty...

HODNOCENÍ:

Na knihu jsem narazila čirou náhodou v březnovém edičním plánu vydavatele. Hned mě upoutala svým názvem a hlavně obálkou. Po přečtení anotace mi bylo jasné, že si ji budu muset pořídit. A nelituju toho. Příběh složený z osudů několika hlavních postav, pocházejících z různých prostředí, doplněný o popis nejen válečných zvěrstev, života v ghettech a táborech, ale také snahy o postavení se na odpor režimu, o záchranu biť jen několika málo osob a víry v lásku a možnost nového začátku, mě úplně pohltil. Jelikož o ghettech, vyhlazování Židů apod. jsem toho četla poměrně už dost, tak mě v této knize asi nejvíce zaujalo zapracování tématu programu Lebensborn a vytvoření postavy lékaře Willema, který se odklonil od stranické ideologie a snažil se jednat podle svého vlastního svědomí. Na jednotlivých postavách se mi pak líbilo to, že i přes prožité hrůzy, byly schopni i nadále riskovat a  posouvat se dál, místo setrvávat v minulosti. Rozhodně vás ale musím upozornit, že tento titul není pro každého, protože některé pasáže jsou opravdu dost drastické, takže jsem ani já tentokrát nečetla tak rychle. Musela jsem si dávat pauzy a rozdýchávat to. Bylo mi hrozně smutno z toho, jak se člověk k člověku dokáže chovat a že statečnost a odvaha byly dost často vykoupeny za tu nejvyšší cenu... Hodnotím 95% a doporučuji všem, kteří vyhledávají romány s válečnou tématikou.

...Vím, že aby člověk poznal lásku, musí nejdřív zažít bolest. Teprve pak pochopí, co to je a jak ji má ocenit...

O AUTOROVI:

Gemma Liviero žije s rodinou v Austrálii. Původně se živila jako sekretářka a reklamní textařka. Postupem času napsala několik povídek a dva gotické romány.

NA VLASTNÍ KŮŽI

JAVIER MORO

V ORIGINÁLE: A flor de piel

PŘEKLAD: Marie Jungmannová

VYDAVATELSTVÍ: Euromedia Group, a. s. - Ikar

ROK VYDÁNÍ: 2017

POČET STRAN: 456

ANOTACE:

Na počátku 19. století se španělský král na doporučení lékařů rozhodl vypravit do zámoří expedici, jejímž cílem bylo rozšířit právě objevenou vakcínu proti černým neštovicím v Americe a na dalších územích, a zbavit tak tamější obyvatelstvo ničivé nemoci. Svého druhu první humanitární mise však od začátku trpí rivalitou a nepřátelstvím mezi všemi zúčastněnými. Součástí námořní výpravy přitom byli nejen lékaři, ale i dvaadvacet dětí a mladá žena, která o ně pečovala. A právě Isabel se stává hlavní hrdinkou příběhu, která uvede do pohybu události tragické i vznešené. Její nevšední osud, schopnosti, krása i odvaha udrží čtenáře v napětí do poslední stránky.

...Ze všech pohrom, které bičovaly lidstvo, byly nejrozšířenější a nejvytrvalejší. Ani mor, ani cholera, ani žlutá zimnice nikdy nepředstavovaly tak rozšířený a věčný bič jako neštovice...

Na vlastní kůži je historický román, který se odehrává na přelomu 18. a 19. století střídavě ve Španělsku a Americe. Námětem pro příběh byla skutečná expedice Královské filantropické očkovací expedice, kterou vyslal španělský král Karel IV. do Ameriky, aby naočkovala veškeré tamní obyvatelstvo vakcínou proti neštovicím a tím se zabránilo opakovaným propuknutím epidemie této nemoci. Kniha ovšem není jen suchým líčením boje proti neštovicím, vývoje vakcín a průběhu samotné expedice. Je také příběhem jednotlivých postav. Sobeckého doktora Balmise, pro kterého je po většinu času nejdůležitější věda, úspěch, sláva a zapsání se do historie. Obětavého doktora Salvanyho, který sám bojuje s nevyléčitelnou chorobou, ale stále si uchovává nepatrnou naději, že by mu mohlo nalezení příznivého klimatu pomoci oddálit nevyhnutelné. Isabel, chudé venkovanky, služky, podvedené ženy a svobodné matky, která se díky základním dovednostem, jako jsou psaní a čtení, stane nejprve ředitelkou nalezince a následně nepostradatelnou členkou expedice. A hlavně je to příběh statečných dětí, pocházejících z těch nejnuznějších podmínek, díky nimž bylo možné vakcínu do zámoří přepravit. Vše je pak doplněno o intriky, konflikty, nenaplněné lásky a lásky zakázané...

...Doktor Posse mu podal výtisk, který držel v ruce, a don Jerónimo se zahloubal do čtení. Pokusy anglického lékaře spočívaly v naočkování infekčního hnisu kravských neštovic lidským jedincům. U nikoho se nerozvinula nemoc ani nežádoucí účinky.
„Svůj postup nazval vakcinací, od latinského slova vacca – kráva, a je dosti jednoduchý. Podobá se variolizaci, ale očkuje se hnis kravských neštovic místo hnisu lidských. Chci ten prostředek uvést do praxe a jdu vás prosit, abyste mi poskytl k užívání sál v Nemocnici Milosrdných, kde bych mohl provést první vakcinace.“...

Kniha je rozdělená na číslované kapitoly. Text je psán trochu složitěji, v delších větách a souvětích. Nechybí četné dialogy či bohaté popisy míst.

...Isabel na to dopoledne vzpomínala jako na nejhorší ve svém životě. Dávala by přednost bouři na širém moři, úmorné práci nebo očkování tisíců lidí, čemukoli, jen aby nemusela zanechat své děti na takovém místě. Všemu, jen aby nemusela poslouchat nářek a žadonění velkých i malých, aby nemusela odtrhávat ručičky držící se jí za blůzu, vydržet jejich zklamané výrazy, odejít s pocitem, že se podílela na všeobecném podvodu, že byla spojencem těch, kdo je využili, že se nezachovala dobře, že nesplnila slib poskytnout jim lepší život. Od odjezdu z La Coruni prožily devět měsíců intenzivního vztahu, společných dobrodružství, obav i radostí, her a objevů. Devět měsíců je měla na starosti, všechny a každého zvlášť...

HODNOCENÍ:

Musím napsat, že od dob trilogie Století od Kena Folletta mě zatím žádný další historický román tak nezasáhl. Na vlastní kůži se mi opravdu dostalo pod kůži. Zdánlivě nenápadná kniha, pro mě od zatím neznámého autora, mě nadchla jednak svou propracovaností a hlavně tématem, které je založeno na skutečných událostech. Konečně jsem se jednou zase dočetla o něčem, o čem jsem do té doby nikdy neslyšela. Na tomto titulu se mi líbí jeho mnohovrstevnost. To, že není výhradně jen o boji proti neštovicím a samotné expedici, ale ukazuje také složitost tehdejší doby, sociální rozdíly mezi chudými a hladem trápenými venkovany a majetnějšími obyvateli měst, nuzné podmínky dětí v nalezincích, střety osvícenců s konzervativci, spory Španělska s Francií či intriky politiků v zámořských državách, z nichž se většina snažila v tamních podmínkách co nejvíce obohatit. Opět musím vychválit i psychologické propracování jednotlivých postav. Z počátku jsem teda nenáviděla doktora Balmise pro jeho sobeckost a intriky, kterými ublížil dalším účastníkům expedice a jeho ďábelský plán, záměrně nakazit děti neštovicemi, ale po dočtení celého příběhu jsem musela uznat, že byl svým způsobem nešťastným člověkem, který obětoval vše pro vědu a výzkum a až příliš pozdě si uvědomil, že život je i o něčem jiném. Každopádně jeho přínos pro lidstvo je velký. Isabel jsem si oblíbila hned od první stránky. Obdivovala jsem její statečnost, se kterou se ujala svého úkolu členky očkovací expedice a jak se z venkovské naivní dívenky stala zralou praktickou ženou, která zvládla ukočírovat děti během cesty, ale také se naučit různé lékařské praktiky, jež později uplatnila při práci v nemocnic v Novém Španělsku. Mrzí mě, že se neví nic o jejím dalším osudu, jako je tomu u obou pánů doktorů... Pro chudáka, doktora Salvanyho, jsem uronila nejednu slzu. Jeho jsem musela také obdivovat. Přes utrpení, způsobené chatrným zdravím, zvládl obdivuhodný kus práce. No a co napsat o dětech? Ty byly pro většinu dospělých jen nástrojem, jak přepravit vakcínu přes oceán. Byly vybrány z nejchudších poměrů, nalezinců, či „odkoupené“ od rodičů. Bylo jim přislíbeno dobrodružství a vyhlídka lepší budoucnosti v podobě adopce bohatými Američany či navrácení zpět k vlastním rodinám, ale ne vždy k tomu opravdu došlo. Holt, úředníci v zámoří se jen neradi podřizovali nařízením krále a plýtvali svými penězi... A historie? Ta na ně zapomněla už úplně.

Knihu hodnotím 100% a doporučuji ji všem, kteří mají rádi historické romány či příběhy založené na skutečných událostech. Zároveň bych chtěla upozornit na to, že díky zmínění jmen mnoha historických osobností, zevrubnému popisu boje proti neštovicím a celé expedice, se nejedná o žádnou oddechovku a je vyžadována čtenářova naprostá soustředěnost. 

...Ale nakonec neovládaná loď zůstala na hladině a byla unášená proudem. Tehdy Balmis opravdu pochopil ironii života. On, který vyjel s cílem zlepšit si své podlomené zdraví, se ocitl na prahu smrti. „To je konec,“ pomyslel si. Bude tvořit část statistiky procenta zmizelých při ztroskotání na zaoceánských cestách. Náhle mu připadala nevýznamná všechna sláva, po níž toužil a kterou si zasloužil a očekával po návratu do Španělska. Před tím, co přinášela možnost smrti, bledla veškerá marnivost...

O AUTOROVI:

Javier Moro se narodil v Madridu. Původně pracoval ve filmovém průmyslu. Od roku 1992 píše knihy. Česky zatím vyšly Indická princezna a Červené sárí.