DÍVKA V LEDU

ROBERT BRYNDZA

V ORIGINÁLE: The girl in the ice

PŘEKLAD: Kateřina Elisová

VYDAVATELSTVÍ: Grada Publishing, a. s., pod značkou Cosmopolis

ROK VYDÁNÍ: 2016

POČET STRAN: 441

ANOTACE:

Poté co je v parku v jižním Londýně pod vrstvou ledu nalezeno tělo mladé ženy, na místo přijíždí detektiv šéfinspektor Erika Fosterová. Oběť, krásná dívka z mocné a bohaté rodiny, měla podle všeho dokonalý život. Když Erika začne pátrat hlouběji, vynoří se souvislosti mezi její vraždou a smrtí tří prostitutek, které někdo uškrtil, svázal jim ruce a hodil do vodních ploch po Londýně. Jaká je spojitost mezi dcerou vlivného lobbisty, který si myslí, že může ovlivňovat i vyšetřování, a mrtvými imigrantkami? Jaké temné tajemství dívka v ledu skrývala? Čím více se Erika přibližuje k odhalení pravdy, tím více se vrah blíží k Erice. Poslední případ detektiva šéfinspektora Fosterové skončil katastrofou a smrtí pěti policistů včetně jejího manžela. Eričina kariéra visí na vlásku, musí bojovat s vlastními démony i s vrahem, který je hrůznější než kdokoliv, komu čelila v minulosti. Dopadne ho dříve, než udeří znovu?

Všudypřítomná reklama v metru je mocná čarodějka, takže i já podlehla jejím svodům a letěla si Dívku v ledu koupit. Zprvu jsem byla z děje nadšená. Objevení Andreiny mrtvoly, začátek vyšetřování, prostě paráda. Příběh byl napsán srozumitelně, bez zbytečných složitostí. Občas se tam našel i nějaký vtipnější popis podezřelého, takže se člověk mohl i zasmát. Čím více však přibývalo zavražděných, podezřelých, rozhádaných uvnitř policejního týmu a intrik z řad nejvyšších kruhů a čím méně mi zbývalo stran k dočtení, tím více mé nadšení pohasínalo. Děj mi najednou připadal nekonečný a moc rozvláčný. Začaly mi v něm vadit zevrubné popisy jednotlivých míst a osob. Zároveň mi vadily i časté rozepře uvnitř policejního týmu. Příběh mi, asi i díky zasazení do Anglie, trochu připomínal Vraždy v Midsomeru, kdy je děj založen na vyšetřování několika spolu souvisejících vražd, obviňování mnoha lidí a nudném vyšetřování detektiva Barnabyho, se kterým se alespoň nehádá zbytek policejního sboru.

...Erice opět hlavou probleskla představa vajíčka na nožkách. Giles – malý a zavalitý – sedí sám na zídce a nohama nedosáhne na zem...

Dívka v ledu je rozdělena na kapitoly. Nejvíce se mi líbily ty, které byly psány z pohledu vraha, v nichž popisuje své pocity a činy.

...Může mě vidět? Postava couvla kousek dál do tmy. Vidí mě stejně dobře jako já ji? Ne. To je nemožné. Ta děvka tak dobrá není. Dívá se na svůj vlastní odraz a určitě má pořádnou depresi z toho, co na ni zírá...

HODNOCENÍ:

Podle jiných recenzí a reklam jsem od knihy očekávala mnohem víc. Mé mínění již nezvrátil ani napínavější konec příběhu. Jelikož však máme každý jiný vkus, tak si Dívku v ledu určitě přečtěte a dejte mi vědět svůj názor. Příběh dále doporučuji všem, kteří čtou rádi detektivky zasazené do Anglie. Celkově hodnotím 75 %.

O AUTOROVI:

Britský spisovatel Robert Bryndza žije na Slovensku. Bestseller Dívka v ledu je prvním dílem ze série o policistce Erice Fosterové. V současné době vyšel další díl - Noční lov. Robert Bryndza píše také romanticky a humorně laděné knihy.

10 KNIH, KTERÉ OVLIVNILY MÉ KNIHOMOLSTVÍ

Před nedávnem jsem přemýšlela o tom, kde se vlastně vzala má závislost na knihách, jaký byl vývoj mého knihomolství. Zamyslela jsem se proto a sestavila žebříček 10 knih, jež mě přivedly ke čtení, k oblíbeným tématům nebo autorům a dodnes zaujímají čestné místo v mé knihovničce. Které to jsou a jaké vzpomínky mám s nimi spojené najdete níže. 

SLABIKÁŘ – ve škole jsme se písmena, slabiky apod. učili nejprve z takového červeného sešitu s obrázky (již bohužel nemám :( ). Pak jednou přišla do třídy paní učitelka a všechny přezkušovala ze čtení. Ti, co jim šlo čtení už dobře, dostali slabikář, ostatní pak ještě museli trénovat... Já byla mezi prvními, jež ho dostali. Pamatuju si to nadšení. Dostat ho, byla totiž prestiž, protože mezi námi, několika spolužačkami, již tehdy bujela soutěživost, takže jsme se předháněly v tom, která ho získá dřív.... 

DOBRODRUŽSTVÍ VEVERKY ZRZEČKY – první knížka, již jsem četla. Tenkrát nahlas, rodičům před spaním. Slova na prvních pár stránkách jsou ještě rozdělena na slabiky, dál jsem se je pak už musela snažit nerozdělovat a číst plynule....

POHÁDKY Z PSÍ BOUDY NA DOBROU NOC – první knížka s psí tématikou, kterou jsem četla. Navíc doplněna o úžasné obrázky. Naši mi ji přivezli jako dárek ze služební cesty...

MY TŘI A PES Z PĚTIPES – tato knížka přežila mamku, její bráchy, jejich děti a nakonec se dostala až ke mě...

ROBINSON CRUSOE – jediná knížka, jíž obohatil naši rodinnou knihovničku taťka. Pamatuje ještě jeho dětství. Já ho četla asi v 9 letech a ještě nyní si pamatuju, jak se mi hrozně líbil a já hltala stránku za stránkou jen abych se dozvěděla, jak bude Robinsonovo dobrodružství pokračovat.

MEDVÍDEK PÚ – po Krtečkovi moje nejoblíbenější pohádková bytost. Mám raději Púovu podobu z této knížky, než tu od Walta Disneyho....

PILÍŘE ZEMĚ – u nich musím zmínit hned dvě prvenství. Jednak to byl první titul, který jsem kdy četla od teď již mého oblíbeného autora Kena Folletta a zároveň to byl můj první přečtený obsáhlý román. Od té doby se už nebojím číst jakkoliv silnou knížku.

KYTICE – jedna z mála knížek z povinné školní četby, která mě opravdu bavila a dodnes se k ní občas ráda vracím.

PŘEMYSLOVSKÁ EPOPEJ – tu mám ze všech děl Vlastimila Vondrušky nejraději. 

VYPRAVĚČKA – první titul od Jodi Picoult, který jsem si koupila, přečetla a tím odstartovala svou oblibu v díle této autorky.

A kterých 10 knih přivedlo ke čtení vás?

MLUV

LAURIE HALS ANDERSON

V ORIGINÁLE: Speak

PŘEKLAD: Viola Somogyi

VYDAVATELSTVÍ: Euromedia Group, a. s. – Yoli

ROK VYDÁNÍ: 2016

POČET STRAN: 200

ANOTACE:

Melinda Sordino nastupuje do prvního ročníku na Merryweatherskou střední s cejchem na čele. Potom co zavolala na závěrečný školní večírek policii, se s ní skoro nikdo ze spolužáků nebaví. Už jen cesta do školy představuje pro Melindu obrovské sebezapření, následují však o nic méně trýznivé hodiny a hodiny se spolužáky, kteří ji ostentativně přehlížejí. Melinda se uzavírá do sebe a čím dál víc se izoluje od okolí. Málokdo by si všiml, že téměř nemluví, a už ani nikoho nezajímá, proč tehdy na policii zavolala….

Jediným světlým bodem jsou pro Melindu hodiny výtvarné výchovy volnomyšlenkářského profesora Freemana. Jako ročníkový úkol si Melinda vybrala téma stromu. Nejdříve si s tím nevěděla rady, ale pak zjistila, že jen při malování se cítí znovu svobodná a nesvázaná trpkou vzpomínkou na závěrečný školní večírek. Útočištěm před okolním světem je jí tajná skrýš ve školním kumbálu, ve kterém si vytvořila malý výtvarný ateliér. Tady může být sama sebou, malovat znovu a znovu samu sebe, a stavět tak kousek po kousku svoji duši dohromady.

Mluv je psychologickou sondou do života a mysli náctileté studentky Melindy, která prochází složitým obdobím poté, co prožila traumatickou událost na závěrečném školním večírku. Mel upadá do čím dál větší deprese, apatie vůči okolí, přestává se všemi komunikovat, sebepoškozuje se a hlavou se jí dokonce mihne myšlenka na sebevraždu. Nikoho ve skutečnosti nezajímá, co se s ní stalo, proč se ze dne na den tak zhoršila ve škole a uzavřela se okolnímu světu. Až pan Freeman, učitel výtvarky, vycítí Melindinu bolest a pokusí se jí pomoci. Zda se mu to povede a Melinda se odrazí z úplného dna zase zpět, vám už neprozradím.

...Mám dojem, jako bych měla v břiše dravé zvíře, cítím, jak mi drásá žebra. I když se snažím na to zapomenout, vzpomínka se mnou zůstává a poskvrňuje mě...

Melindin stav však neovlivňuje pouze zmíněný traumatický zážitek. Negativní působení na její psychiku má také přístup spolužáků nebo rozpadající se rodinné zázemí. Pro dokreslení prostředí, ve kterém se Mel pohybuje, proto autorka využívá osudy i dalších postav - Meliných rodičů, bývalé kamarádky Rachel nebo dočasné rádoby kamarádky Heather. Vše je pak doplněno o popis školy, jejího fungování, rozdělení studentů na skupiny – Fotbalisty, Dobrodějky, Roztleskávačky, ostatní… 

...Heather dnes není ve škole. Všichni pomlouvají její ubohou výzdobu. Vsadím se, že bude nemocná až do konce školního roku. Heather by okamžitě měla utéct z domova a dát se k námořnictvu...

Na příběhu oceňuji hlavně psychologické propracování jednotlivých postav. Bylo zajímavé sledovat duševní vývoj hlavní hrdinky. Musela jsem obdivovat i práci autorky, případně překladatelky s jazykem. Některé pasáže mě svou symbolikou opravdu dostaly. Kniha je pak rozdělena na čtyři části - na čtyři školní čtvrtletí, z nichž se každá skládá z různě dlouhých kapitol.

...Jak rostliny rostou: rychle. Většina rostlin rychle vyroste a umírá mladá. Lidé se dožívají sedmdesáti let, fazole čtyř měsíců, možná pěti. Jakmile maličkatá rostlinka vykoukne ze země, vyraší na ní listy, aby mohla vstřebávat víc slunečního záření. Pak spí, jí a vyhřívá se na slunci, dokud není připravená ke kvetení - takový rostlinný puberťák...

V neposlední řadě bych chtěla upozornit také na grafické zpracování obalu knihy, které mě upoutalo na první pohled a jež bylo hlavním důvodem, proč jsem si Mluv pořídila.

...Až budeš příště dělat ten strom, tak nemysli na stromy. Mysli na lásku, nenávist, radost nebo hněv - na cokoliv, při čem budeš něco cítit, budou se ti potit dlaně a křivit prsty. Soustřeď se na ten pocit. Když lidé nedávají najevo, co cítí, postupně umírají. Divila by ses, kolik dospělých je uvnitř mrtvých - chodí po světě a vůbec netuší, kdo jsou, jen čekají na infarkt, rakovinu nebo až je přejede náklaďák, aby to už měli za sebou. Je to ta nejsmutnější věc, co znám...

HODNOCENÍ:

Mluv hodnotím 85%. Bylo to takové děj neděj. Spíše šlo o tu psychologii, než nějaký strhující román. Musím upřímně napsat, že s první polovinou knihy jsem měla potíž, hlavně se začátkem, kde se psalo o škole, Roztleskávačkách apod. V tomhle asi Američany nikdy nepochopím. Knížku jsem chtěla hned několikrát odložit a nedočítat, ale ještě že jsem tak neučinila. Druhá polovina byla mnohem záživnější, našla jsem v ní i několik pro mě zajímavých myšlenek. Některé pasáže mi dokonce připomněly moje dřívější myšlenky spojené s trpkými zážitky ze střední. Naštěstí všude je nějaký pan Freeman, který je ochotný naslouchat a pomoci… Ať tak či onak, knihu doporučuji všem bez rozdílu věku a pohlaví. Každý si v ní určitě najde to své. A hlavní je její poselství, které však vyjde najevo až po dočtení celé knihy. Myslím si, že se jedná o trošku náročnější literaturu, nad kterou se čtenář musí zamyslet, aby Melindin příběh vyzněl, tak jak má. Kniha byla zfilmována. Postavu Melindy ztvárnila Kristen Stewart.

O AUTOROVI:

Laurie Hals Anderson vystudovala Georgetownskou univerzitu. Proslavila se hlavně jako autorka Young Adult románů. Nejvýznamnějším je Mluv, za který získala několik ocenění. 

KNIŽNÍ ROZLUČKA S PRAHOU

S koncem roku skončilo také mé pracovní působení v Praze. Před odstěhováním se jsem prošla ještě naposledy svá oblíbená knihkupectví a pořídila si tyto krásky.

Je to i můj život od Jodi Picoultové byla radost a zároveň povinnost, abych obohatila svou sbírku titulů od této autorky. Na Sůl moře mě nalákaly recenze, které jsem o ní četla. Před pádem jsem si koupila z toho důvodu, že autor je scénáristou Sběratelů kostí, což je můj oblíbený seriál, takže bych od něho chtěla poznat i něco dalšího. No a na Dívku v ledu jsem se nechala nalákat reklamou v metru. :) Recenze na tyto a mnohé další knížky zde najdete během následujících týdnů.

PSÍ CESTA

W. BRUCE CAMERON

V ORIGINÁLE: A Dog´s Journey

PŘEKLAD: Renáta Tetřevová

VYDAVATELSTVÍ: Euromedia Group, k.s. - Ikar

ROK VYDÁNÍ: 2013

POČET STRAN: 320

ANOTACE:

Psi jsou andělé, kteří k nám přicházejí, aby na nás dávali pozor, protože v tom je jejich cesta a poslání. Mohou se narodit několikrát za sebou, aby se zdokonalovali v rozličných dovednostech, čím dál tím lépe chápali člověka – a mohli se o nás postarat. Pokračování knihy Psí poslání, kterou si zamilovali čtenáři po celém světě, přináší další dobrodružství chundelatého psího kamaráda, který po smrti zbožňovaného páníčka Ethana nachází nový smysl života po boku Ethanovy vnučky Clarity – ať už jako zvídavé a nezbedné holčičky, na niž číhá na jejich farmě za každým rohem nebezpečí, anebo mladé dámy, která zrovna čelí nástrahám puberty. Provází jí celým životem jako labrador Buddy, kříženka Molly, miniaturní voříšek Max a nakonec bígl Toby. Je ochráncem, věrným přítelem do nepohody i společníkem ve chvílích nejtěžších. Jeho láska ke Clarity, ale i k ostatním lidem, které na své pouti potkal, je totiž věčná.

Toby si v Psí cestě myslí, že jeho jediným a nejdůležitějším posláním je starat se o Clarity (CJ), Ethanovu nevlastní vnučku. Proto, když zemře a opět se narodí, netouží po ničem jiném, jen se dostat k CJ. Rodí se v několikaletých odstupech, na různých místech a v různých podobách, takže se k CJ vždy nějakým způsobem dostane. V průběhu času, ale pochopí, že jeho holčička není jediná, kdo ho potřebuje, že má vyšší poslání, než jen péči o CJ....

...„ Psi jsou andělé, které nám posílá Bůh, aby nám pomáhali. Proto jsi tady. Pomáháš jeptiškám v boží práci. Takže já ti dám, jen mezi námi kluky, něco dobrého na zub,“ usmíval se Eddie. Nikdy jsem nepochopil, co mi to vykládal, ale takové dobrůtky, jaké mi dával on, jsem ještě nikdy předtím nejedl!...

Opět se jedná o silný, citlivě napsaný příběh, vypravovaný přímo pejskem. Psí cesta mi přišla ještě o trošku více emotivnější, než Psí poslání, možná to bylo způsobeno zápornou postavou – Clarityinou matkou Glórií, která dělala peklo ze života nejen dceři, ale hlavně Tobymu a která měla v příběhu celkem velké pole působnosti....

...Gloria na mě ukázala ukazováčkem a já se nakrčil. „Nehodlám tu trpět žádného psa. Je mi jedno, co s ním uděláš. Je mi jedno, co se s ním stane. Ale jestli si ho tady necháš, udělám vám oběma ze života peklo.“

HODNOCENÍ:

Opět 100 %. Knihu doporučuju určitě všem pejskařům a milovníkům zvířat. Stejně jako Psí poslání jsem ji četla podruhé. Po přečtení obou titulů mám pejsky ještě raději. Jsou to chytří a moc šikovní tvorové, kteří si zaslouží naši lásku a pozornost. Opět nutnost mít při ruce kapesníčky!!

O AUTOROVI:

W. Bruce Cameron žije v Kalifornii. Napsal šest knih, přičemž úspěch slavil už se svou prvotinou 8 Simple Rules for Dating My Teenage Daughter, podle níž televizní stanice ABC natočila sitcom. Největšího úspěchu však dosáhl románem Psí poslání, který se držel 52 týdnů v žebříčku bestsellerů New York Times.

PSÍ POSLÁNÍ

W. BRUCE CAMERON

V ORIGINÁLE: A Dog´s Purpose

PŘEKLAD: Renáta Tetřevová

VYDAVATELSTVÍ: Euromedia Group, k.s. - Ikar

ROK VYDÁNÍ: 2013

POČET STRAN: 280

ANOTACE:

Autor knihy, W. Bruce Cameron, je přesvědčený, že jeden pes se může narodit několikrát za sebou, aby se mohl zdokonalovat v rozličných dovednostech a aby mohl čím dál tím lépe chápat člověka. I hlavní hrdina knihy se vrací znovu a znovu. Na svět přijde jako toulavé štěně a jeho první pobyt zde není zrovna dvakrát úspěšný. Potom hledá smysl života jako neposedný retrívr a po boku osmiletého Ethana se během společných dobrodružství učí, co všechno by měl zvládnout „dobrý pes“. Jenomže ani tenhle pokus – jako hrdinného domácího mazlíčka – nemá dlouhé trvání. Když se narodí znovu, nosí v srdci jedinou touhu – znovu spatřit Ethana, kterého nadevše miluje.... Citlivý a humorný příběh jedné psí duše v několika tělech, jenž nám připomíná, že láska nikdy neumírá, skuteční přátelé nás nikdy neopouští a každé stvoření má na světě svoje nezaměnitelné poslání.

Dlouho jsem si myslela, že nic nepřekoná knihu Marley a já od Johna Grogana, která pro mě byla „biblí“ pro pejskaře. Jednoho dne se ale vše změnilo. Přesně si ten den, kdy jsem zaznamenala Psí poslání v katalogu KK, pamatuju. Bylo tam nabízeno rovnou i s pokračováním, Psí cestou (recenze zde).

Hlavním hrdinou je pejsek, říkejme mu Toby. V Psím poslání se z toulavého Tobyho stane retrívrem Baileyim, který prožije život s klukem Ethanem a jeho rodinou. Znovu se pak narodí jako fenka německého ovčáka Ellie, která je vycvičena jako policejní pes pro vyhledávání lidí. Následně se pak vrátí jako labrador Bear (Buddy), jehož jediným cílem se stane znovu najít Ethana. Jestli se ti dva opět shledají vám už neprozradím. ;)

…O pár týdnů později, právě když jsem rovnal do latě bratra, jsem si přičapl a najednou si uvědomil, že jsem holka! Šokovaně jsem si přičichl k loužičce a pak varovně zavrčel, protože bratr využil příležitosti a neomaleně do mě vrazil. Co si jen Ethan pomyslí? Jak mu to vysvětlím? Copak může být Bailey holka? Jenže už jsem nebyl Bailey...

Příběh je vypravován přímo pejskem a je napsaný velmi citlivě. Čtenář se dozvídá nejen o Tobyho vnitřních pocitech z toho, co se děje jemu, ale také z toho, co se děje lidem kolem něho. Díky každému dalšímu životu je pak vidět posun v Tobyho myšlení, chování a dovednostech, které využívá při plnění svých poslání.

...Za několik měsíců jsme měli v domě přírůstek. Malá Gabriella voněla po kyselém mléce a zdála se mi dokonce ještě méně užitečná než Tinkerbell. Když Maya poprvé přivezla holčičku domů, dala mi ji očichat, ale nijak zvlášť mě nezaujala. Od toho dne jsme s Mayou pravidelně v noci vstávali. Maya držela Gabriellu na hrudi, zatímco já se jí uvelebil u nohou. Maya přitom vyzařovala takovou lásku, že jsem z toho okamžitě usnul...

HODNOCENÍ:

100 %. Knihu doporučuju určitě všem pejskařům a milovníkům zvířat. Četla jsem ji již podruhé. Poprvé hned po vydání, v době, kdy byl můj pejsek nemocný a museli jsme ho nechat uspat, podruhé nyní pro osvěžení paměti kvůli sepsání recenze. Kniha je čtivá, přečetla jsem ji asi během tří dnů. A i když jsem ji četla již podruhé, s větším časovým odstupem, tak jsem si v ní našla zase něco nového. V případě, že si budete chtít Psí poslání přečíst, tak u sebe určitě mějte krabici papírových kapesníčků. Budete je potřebovat. Jak u knížek obyčejně nebrečím, tak u Psího poslání jsem brečela jako želva, protože ani Tobymu ani lidem kolem něho nebylo vždy jen do zpěvu. Už se nemůžu dočkat, až přijde do kin stejnojmenný film.

O AUTOROVI:

W. Bruce Cameron žije v Kalifornii. Napsal šest knih, přičemž úspěch slavil už se svou prvotinou 8 Simple Rules for Dating My Teenage Daughter, podle níž televizní stanice ABC natočila sitcom. Největšího úspěchu však dosáhl románem Psí poslání, který se držel 52 týdnů v žebříčku bestsellerů New York Times.

16 LET S BSP V PATÁCH

Psal se rok 2000. Naši byli mladí, blázniví, plní ideálů. A já dospěla do věku, kdy usoudili, že už nejsem malá holka a že můžu převzít zodpovědnost za zvíře, které vyžaduje daleko více péče než dosavadní míca Mourek. Po těch letech, kdy jsem psala Ježíškovi – Můj milý Ježíšku, nechci nic jiného než pejska, po tolika prolitých slzách, kdy jsem ho pod tím stromečkem nenašla, jsem se dočkala. Ještě teď s úsměvem vzpomínáme na to, jak jsme nakoupili několik encyklopedií, abychom měli na výběr z co největšího počtu plemen a měli pro porovnání informace z více zdrojů. V našem okolí se do té doby nejčastěji vyskytovali jezevčíci, zlatí retrívři a labradoři, takže když jsme otevřeli první knížku, tak jsme se nestačili divit, co plemen vlastně existuje. Samotný výběr toho správného hafana byl vážně zdlouhavý. Jediné, co jsme věděli s jistotou bylo to, že jelikož jsme v rodině všichni macíci, tak chceme pejska většího vzrůstu. Ale jestli chlupatýho, krátkosrstýho, tradičního nebo netradičního, na tom jsme se nemohli shodnout. Pak jsme v jednom hobbymarketu koupili osudovou encyklopedii. V ní byly u jednotlivých plemen značky, podle kterých se dalo rychle určit jestli je daný pejsek vhodný pro rodinu s dětmi, do domu se zahradou apod. Jak jsme jí listovali stránku za stránkou, tak na nás najednou vykoukla fotka s takovým roztomilým tříbarevným čumáčkem. Název plemene hlásal Bernský salašnický pes a na obrázku byl velký chundelatý hafík. Do karet mu navíc hrálo i to, že je vhodný k nemocným lidem. Děda měl v té době Alzheimra, takže jsme potřebovali nějakého pejska s klidnou a mírumilovnou povahou, aby na něj byl hodný a zvládl jeho rozmary. 

Volba tedy byla jasná a zbývalo už jen sehnat nějaké pěkné štěňátko. V lednu 2001 se pak kousek od nás narodil Eddy z Bernských lesů, našel si cestu do našeho domova, našich srdcí a započal tak naši posedlost BSP, která trvá do dnešních dnů. 

Jaké to je, žít s berňáčkem v dobrém i zlém, se dočtete v dalších článcích.